Nejnovější zprávy: Regionálními potravinami kraje jsou letos uzená paštika i kozí sýr Rezavé plechy, montážní pěna, odpadky. Dům umění chystá unikátní výstavu Hybrid-in

Auto

Autotest: Fiat Tipo Cross. Staré dobré časy

Fiat Tipo Cross je prostě normální auto. V tom nejlepším slova smyslu!


Autor: Radim Kolibík

Na tenhle test jsem se těšil. Vždyť moje první auto byl původní Fiat Tipo! První auto to je jako první láska. Časem poznáš další, třeba i zjistíš, že měla nějaké mouchy a nebyla dokonalá, ale nikdy na ni nezapomeneš a navždy na ni budeš vzpomínat. Prostě Alfa je jednička, ale Fiat, ten byl první.

Setkání s novým Tipem bylo jako potkat mladší sestřenici té první lásky. Ano, je jiná, drzejší, nosí vyšší podpatky a drží krok s aktuálními trendy, ale pořád tam někde je to, co tě tehdy před lety okouzlilo.

Jan Vinický z AF Centra nám nachystal Tipo Cross ve fotogenické oranžové metalíze. Když ho přebírám, musím uznat, že tahle tak trochu terénní varianta má něco do sebe a není divu, že se Čechům, kteří se tak rádi pohybují po městě v károvaných kapsáčích a pohorkách, prostě líbí.

Vážně to nevypadá zle, pro boj v městské džungli téměř ideál. Chodím okolo a přemýšlím, co tomu chybí. A po první návštěvě obchodního centra po rozvolnění na to velmi rychle přijdu. Velká kola, trochu větší světlá výška a oplastované nárazníky i blatníky jsou při soubojích ve městě fajn. Škoda, že Italové zapomněli na pořádné ochranné lišty na dveřích. Což mi vedle parkující pán, spěchající, aby mu v hobbymarketu nevyprodali všechny hmoždinky, pro které se po půl roce konečně legálně dostane, honem rychle názorně připomene.

Být to Alfa, tak se mi splaší kladiva! Ovšem být to Alfa, asi by se po překotném úprku od přelidněného chrámu konzumu ta epizoda s radarem v rukou policisty, který lovil na nejmenované výpadovce nejmenovaného města, neobešla jen s důrazným varovným gestem a splašilo by se mi i bodové konto. Naštěstí ve skromném Fiatu nám to prošlo. Policista měl pochopení pro trochu italského temperamentu a já tím místem teď budu jezdit naprosto způsobně. Minimálně do chvíle, než nám v AF Centru půjčí pětiset koňovou Giulii QV.

V hobby marketu jsem nakonec nic nekoupil, jak jsem byl vytočený z toho ignoranta, co mi mlátí do dveří. Zmohl jsem se jen na zmrzlinu s dvojitou čokoládovou polevou, kterou jsem v žádném případě nejedl v autě! Kdybych jedl a pak ji utíral posledním papírovým ubrouskem ze sedaček, určitě bych ocenil odolnost a snadnou údržbu potahů.

Pokud bych přece jen nakoupil nějaký ten stavební materiál, uznal bych, že Tipo si ze svého předchůdce vzalo skvělou práci s vnitřním prostorem. Jak pro posádku, tak pro zavazadla. To v Turíně vždycky uměli.

O to větší škoda je, že se často najde nějaká drobnost, která jim prostě nestála za pozornost. Jako třeba páčka blinkrů. V původním tipu byla bytelnější a dokonce podsvícená. Tady je to jakási křehká věc a fakt jsem měl strach, že ji ulomím. Nakonec teda neupadla a fungovala spolehlivě. Jen ten zbytečný pocit chatrnosti ve mně zůstal.

Ale jinak si vážně nemůžu stěžovat. Tipo je vybavené vším, co si jen v nižší střední přát. Mám digitální přístrojový štít, přední i zadní LED světla s výborným účinkem, digitální příjem rádia, které sice nemá největší displej na světě, ale funguje spolehlivě bez zasekávání a perfektně si rozumí i s Apple CarPlay.

Navíc je jeho kabina oázou normálnosti. Chci zvýšit teplotu, otočím mohutným kolečkem. Měním směr proudění vzduchu, nahmatám tlačítko a vím, co jsem zmáčkl. I za jízdy! To je tak skvělé!

V Ostravě, která je už zase ze všech stran rozkopaná a ucpaná nervózními řidiči, kteří po roce na home office museli vyrazit rovnou na to naše staveniště, ocením hlídání mrtvého úhlu i adaptivní tempomat. A občas taky kvalitní italský klakson.

Ve městě je Tipo vážně jako ryba ve vodě. Vůbec nevadí, že místo slavné florentské katedrály Santa Maria del Fiore mu je kulisou panorama vysokých pecí. Tříválcový motůrek se snaží, plyn se velmi dobře dávkuje a starty na křižovatkách jsou hezky italsky svižné. Zábava!

Samozřejmě Fiata proženu i mimo město. Můj oblíbený testovací okruh ukáže, že na sedmnáctipalcových kolech je jistý, a přitom docela pohodlný. Nemůžu říct křivého slova.

S jistou dávkou nedůvěry jsem koukal na zadní bubnové brzdy a bylo jasné, že jim musím dát trochu za uši, abych dokázal, že auto ve dvacátém prvním století prostě musí mít kotouče na všech kolech. Nedokázal jsem vůbec nic. Katastrofa se nekonala. Brzdy brzdí a auto zas a znovu zpomaluje úplně suverénně, bubny nebubny.

Tipo pohání povedený maloobjemový benzínový motor, jak je u Italů zvykem. Tomuhle říkají FireFly. Má tři válce, sto koní a slušný točivý moment. Když po něm chcete trochu agresivity, nechá si to líbit a pod zátěží moc nevibruje. Na okreskách se neztratí. Jasně, na rychlé dálniční přesuny to úplně není. Ne, že by to motor nezvládal, ale kdo častěji lítá po dálnici, může si u Fiatu vybrat i diesel, který je k dlouhé monotónní jízdě přece jen vhodnější.

Fiat Tipo je prostě normální auto, pomalu a jistě ohrožený druh. Tak berte, protože jednoho dne vážně nebudou!

Technické údaje

Typ motoru: Řadový zážehový přeplňovaný tříválec
Objem válců: 999 cm3
Nejvyšší výkon: 74 kW
Nejvyšší točivý moment: 190 Nm

Nejvyšší rychlost: 183 km/h
Kombinovaná spotřeba WLTP: 5,7 l/100 km
Emise CO2: 131 g/kg

Zavazadelník: 565 l

Vnější rozměry

Délka: 4386 mm
Šířka: 1802 mm
Výška: 1556 mm
Rozvor: 2638 mm

Cena testovaného vozu: 532.900 Kč včetně DPH

Fotogalerie

Autor: Radim Kolibík