Nejnovější zprávy: Reportáž: Podívejte se, jak vzniká moderní tramvajová trať v Ostravě Dlužíte peníze za černou jízdu? Dopravní podnik Ostrava nabízí řešení pro všechny neplatiče

Společnost

Deník uprchlice. Musíme na Ukrajinu k zubaři a setkáme se s manželem!

Oksana Liashenko utekla se svým šestiletým synem Míšou z města Dnipro (bývalý Dněpropetrovsk). Portétní fotografka se stala spolupracovnicí Magazínu PATRIOT a píše i fotí svůj ostravský deník.

Manžel se synem Míšou. Foto: Oksana Liashenko

S manželem jsme se neviděli dlouhé tři měsíce, poprvé v životě jsme byli od sebe tak dlouho odloučeni. K setkání nás přiměl nedostatek zubařů v Ostravě.

Míšu začal bolet zub a jak se ukázalo, v Česku není jednoduché najít zubaře nejen na ošetření zubů, ale i na urgentní zákrok.

S manželem jsme se rozhodli sejít na Ukrajině, v největším městě poblíž hranic, v našem oblíbeném Lvově. Po telefonu jsem nás objednala k dětskému zubaři na pár návštěv.

Odjeli jsme autobusem v neděli večer a brzy ráno jsme byli ve Lvově. V autobuse bylo spolu s námi mnoho žen s malými dětmi, které se rozhodly vrátit domů na Ukrajinu.

Na první ukrajinské zastávce jsem vystoupila z autobusu a uvědomila si, jak moc mi chybí nejen rodina, ale vše mé blízké, vzduch, písničky v autobuse, lahodná káva na benzínkách, všechno známé v mém životě. Uvědomila jsem si, jak moc mi chybí moje země!

S manželem jsme se potkali jako ve filmu, pevně, pevně jsme se objímali. První dva dny jsme byli neustále u zubaře, syn statečně vydržel tři plomby a dvě extrakce zubů.

Měli jsme dost času projít se s celou rodinou starodávnými uličkami Lvova, je to historické a velmi krásné město, kde je mnoho architektonických památek, které se nyní místní snaží chránit před zničením, památky na ulicích jsou ukryty a obaleny. Vím také, že lvovští architekti skenují historické památky, aby je bylo možné v případě zničení restaurovat.

Pak jsme byli pár dní v horách, jednoho dne nám nad domem přeletěla stíhačka, byl to hrozný rachot a já měla strach, ale manžel mě ujistil, že je to ukrajinský stíhač.

Pak jsme jeli do Užhorodu. Tam nás opět zastihl letecký poplach, byla jsem velmi vyděšená, uvědomila jsem si, že nejsem připravená vrátit se na Ukrajinu. Bezpečnost mého dítěte je pro mě na prvním místě!

Do Ostravy jsme se vrátili za sedm dní, vlakem z Kyjeva do Prahy. Míša se první dny probouzel v slzách, chyběl mu táta.

Čekáme tedy trpělivě opět na naše další setkání. Jen teď nevíme, kdy to bude...