Jinde je nenajdete: Ostrava se pyšní několika gastronomickými originály

Přehlédnout nedávno otevřenou hranolkárnu Fancy Fries (Přívozská 9) nejspíš nejde. Cestou k ní potkáváte študáky i dospělé, kteří z charakteristických kornoutků tahají jednu hranolku za druhou a máčejí je v originálních omáčkách.

K fantastické křupavosti, která je tak typická pro belgický styl, na nějž odkazují, tu hranolky ještě ladí. Už teď mají ale spoustu zákazníků.

Kombinace pálivé majonézy a kornoutu naplněného nazlátlými kousky osmažených brambor se rychle stala oblíbenou delikatesou řady lidí, kteří chtějí v centru něco rychlého na zasycení.

Kdo si chce dát skvělé hranolky jinak než na stojáka, zamíří do dalšího ostravského originálu, kavárny La Petite Conversation (Chelčického 8). Kříženec kavárny a bistra je obtiskem veselé nátury svého belgického majitele Davida Girtena.

Útulné místo staví svoji nabídku na výborných limonádách a kávě, ale též stručném menu, které vždy zahrnuje vydatnou polévku, vtipně sestavené sendviče, domácí sekanou podle Girtenova receptu a pastrami.

Samostatnou sekci jídelníčku tvoří nabídka vaječných snídaní, ta míchaná tu dokážou povýšit na delikatesu pomocí žampionů a nivy, volská oka zase kombinací prosciutta a sýra Gran Moravia. Na malý hlad LaPeCo nabízí porci hranolek s dipy, po nichž se můžou utlouct velcí i malí.

Unikát ovšem z LaPeCo nedělá menu, ale hodiny francouzské konverzace, jež se tu pravidelně konají. Gastronomie a francouzština v jednom: to v jiném městě nenajdete.

Na Francii částečně odkazuje i Sladké království (Vojanova 1), kde je sortiment postavený na křehkých makronkách a cupcakes. Makronky tu najdete v chytlavých příchutích jako je slaný karamel, čokoláda s chilli nebo burákové máslo.

Milovníci sladkého ocení taky nejstarší z ostravských jedlých unikátů, Katowicke rurki (Zámecká 3338). Jinde než v severomoravské metropoli je nepořídíte, tedy pokud nepočítám zahraničí.

„Když mě kdysi doma pro rurki posílali, dával jsem si vždycky jednu čerstvou hned na místě. Jen několik minut po naplnění totiž byly nejkřupavější. S tím, jak vlhký krém sáknul do křehkých trubiček od konců, stávaly se kousek po kousku vláčnější. Právě takové jsem přinášel domů zabalené do papíru. U krajů už byly pěkně rozměklé s fousky čouhajícího krému. Na zcela křupavé rurki měl zkrátka nárok jen šťastlivec, který je zrovna dostal za úkol přinést,“ popisuje svoje dětské rurkové vzpomínky foodbloger a rodilý Ostravák Martin Cuketka.

Krátkou dobu, po niž se daly koupit jen rurki plněné rostlinou šlehačku už má Ostrava naštěstí za sebou a dnes už zase sají poctivou pařížskou šlehačku.

Petra Pospěchová