Lexikon ostravské historie - A jako advokáti
Magazín PATRIOT, milovnice ostravské historie Perla Motyková a facebooková skupina Nezapomenutá Ostrava společně tvoří otevřený abecední Lexikon ostravské historie. Cílem není vědecky zpracovat a uzavřít historii Ostravy - lexikon je stále otevřený dalším vzpomínkám, fotografiím, připomínkám laiků i odborníků.
Možná vám a vašim předkům utkvěla v paměti jména známých ostravských advokátů, kteří byli významnými osobnostmi v rozvoji regionu jako kupř.: JUDr.Gustav Fiedler, JUDr. Josef Hinner, , JUDr.Edmund Palkovský, JUDr.Karel Fajfrlík, JUDr.Ludwig Brixel, JUDr.Robert Korner, JUDr.Ferdinand Pelc, JUDr.Zikmund Witt, Dr. Karel Kraus..
Advokátní kancelář Korner-Brixel se díky specializaci na hospodářské právo řadila k vyhledávaným ze strany bohatých podnikatelů nejen z ČSR, ale také z Rakouska.
Byli právními zástupci majitelů velkých průmyslových ostravských podniků - Ředitelské konference, Wilczek, Rütgers, Federer, Ritz, Rothschild, Bondy, Kittl, Sonnenschein, Süs, Larisch, Silesia, Altmann, Mock, město Mor. Ostrava, německé divadlo aj.
A víte, že existuje advokátní hymna? Složil ji Boris Urbánek - absolvent ostravské konzervatoře v klavírní třídě prof. Milady Šlachtové, všestranný skladatel a instrumentalista - na motivy klavírního koncertu D dur Jana Nepomuka Kaňky ml.
Nenapsal jen advokátní hymnu, ale vytvořil i celou symfonickou skladbu – Ad laudem Advocatorum - ke chvále advokátů. Věnoval ji české advokacii při příležitosti oslav 20 let obnovené nezávislosti. Premiérově zazněla skladba v podání Talichova komorního orchestru a Heroldova kvarteta dne 17. 9. 2012 ve Španělském sále Pražského hradu.
Pokud jde o advokacii v rámci našich zemí, pak zde sehrál důležitou roli středověký stát jak na poli politickém a kulturním, tak v oblasti tvorby a aplikace práva. Nelze přehlédnout, že v roce 1348 byla v Praze založena nejstarší středoevropská universita včetně právnické fakulty, že na dvoře českých panovníků působili významní čeští i zahraniční právníci (např. Gozzo z Orvietta, Antonio Marini z Grenoblu atp.) a že domácí zemské, městské a horní právo bylo na srovnatelné úrovni s dobovým právem v sousední Svaté říši římské. V právních památkách české provenience se tak zákonitě setkáváme s předchůdci advokátů - řečníky.
Prvá zmínka o snaze organizovat advokacii a dokonce zavést numerus clausus je vázána ke sněmovnímu usnesení z roku 1615. Formální úpravu advokacie však přináší podrobněji až pobělohorské Obnovené zřízení zemské platné v Čechách od roku 1627 a na Moravě od roku 1628 a jeho novelizace zvaná Deklaratoria z let 1650-1652.
Od 17. století tak bylo známo povinné zastoupení advokátem, stanoveny podmínky přístupu k povolání a dána disciplinární pravomoc soudu nad advokáty. Přísežným advokátem se mohl stát napříště pouze graduovaný právník.
Důležitým mezníkem bylo přijetí nového Advokátního řádu v roce 1868. Advokacie byla tímto právním předpisem koncipována jako svobodné a nezávislé povolání, byl odstraněn numerus clausus, byly zřízeny samosprávné advokátní komory, mj. s disciplinární pravomocí v první instanci. V lednu 1869 vstoupil v účinnost advokátní řád. Koncem století nastupující česká generace založila
Spolek českých advokátů a začala vydávat český ryze advokátský časopis "Časopis českých advokátů" přejmenovaný následně na "Právnické rozhledy". Advokáti se valnou měrou podíleli již na vzniku samostatného státu, mnozí z nich se v prvé republice zapojili do politického dění. Jména advokátů nalezneme mezi poslanci, senátory a ministry. Na konci prvé republiky v roce 1938 měla moderní advokacie v českých zemích již svoji vybudovanou tradici, nesenou v podstatě třetí až čtvrtou generací.
Události, jež následovaly, tj. zprvu okupace a Protektorát Čechy a Morava a po krátkém nadechnutí po osvobození únorový puč v roce 1948, se nechvalně odrazily ve všech sférách právnictví, včetně advokacie. Advokacie, zdecimovaná již v letech 1939-1945, prošla po roce 1948 dalšími zásahy.
Soukromé praxe zanikly, režimu nepohodlní advokáti byli zbaveni svých oprávnění. Rok 1989 přinesl návrat k osvědčeným hodnotám nejen v advokacii. Za definitivní tečku dosavadních dějin advokacie lze pak považovat přijetí zákona o advokacii, upravující výkon advokacie v mezích evropského standardu.
Na zákon navazují četné stavovské předpisy upravující práva a povinnosti advokátů při výkonu advokacie, zejména etický kodex.
Nejvýznamnější a nejvýraznější osobností dějin české advokacie Jan Nepomuk Kaňka ml. (1772 – 1865) působil jako advokát, právník, ale také jako klavírista, hudební skladatel a činovník dobročinných spolků. Stal se profesorem Právnické fakulty University Karlovy a později i jejím děkanem.
Rektorem univerzity byl v roce 1829. Je znám jako Beethovenův právní poradce. V rekonstruovaném barokním paláci na pražské Národní třídě č. 16, který Kaňkova vdova odkázala advokacii, dnes sídlí Česká advokátní komora.
