Nejnovější zprávy: Reportáž z noční razie v ostravských tramvajích. Někdy jde o zdraví V ostravské zoo se daří vzácným papouškům. Už jste viděli jejich mláďata?

Společnost

Málo známá ostravská tragédie. Pět mladých lidí zvolilo hromadnou sebevraždu

Tento příběh z Ostravska by se mohl stát klidně námětem pro silný a napínavý akční film. Bohužel s tragickým koncem.

Člen odbojářské skupiny Karel Břenek. Foto: se souhlasem Archivu města Ostravy

Jeho součástí je přepadení obchodu se zbraněmi, spálení kartotéky pracovního úřadu obsahující seznamy lidí pro nucené práce, zrada, střelba a zastřelení gestapáka.

A také pomsta gestapa na příbuzných jednoho z odbojářů a sevření pěti z nich v jejich úkrytu v domě ve Staré Bělé. Celé drama končí hromadnou sebevraždou pěti odbojářů v obklíčení...

Líčení příběhu vychází z rukopisů příbuzných těch, kteří odbojářům ve Staré Bělé pomáhali, Bohuslavy Mutinové, její snachy Karoliny a Jana Mutinových. Pro Magazín PATRIOT ho znovu vyprávěll historik a odborník na činnost ostravského gestapa Radomír Seďa, který příběh odbojářů zpracoval v knize Pět proti gestapu.

Ukradli zbraně a spálili kartotéku úřadu práce

Vraťme se na samotný počátek dramatu, do roku 1943, do domu ve Staré Bělé, kde o rok později vyvrcholilo pronásledování gestapa smrtí odbojářů. V domě bydlela rodina Mutinů a v té době už měli rodiče jednoho syna vězněného gestapem a jejich nejmladší syn byl již mrtev - zemřel v Osvětimi. A právě dcera Lída Mutinová se sestrou tehdy v červnu 1943 dovedly ke svým rodičům gestapu unikajícího odbojáře Karla Břenka.

Toho a další odbojáře hledalo ostravské gestapo od 18. května 1943 kvůli nočnímu vypálení archivu kartotéky pracovního úřadu v Moravské Ostravě, který sídlil v Nádražní ulici v dnešní budově Krajského vojenského velitelství.

Služebna gestapa v Ostravě. Foto: Archiv Radomíra Sedi

Přepadení bylo odvážným činem odbojové sabotážní skupiny Karla Břenka, jejímiž členy byli mladí dělníci z Vítkovických železáren. Ještě před vypálením kartotéky pracovního úřadu si odbojáři opatřili velké množství zbraní, když přepadli obchod se zbraněmi ve Vítkovicích, který patřil Němci jménem Fuchswanz.

Gestapo pár týdnů po akci pozatýkalo čtyři z těch, kteří kartotéku podpálili. Břenkova strýce Aloise Břenka, bratry Ferdinanda Madryho a Bronislava Madryho a Horymíra Reclíka.

Jediný Karel Břenek unikal gestapu, nakonec se mu to dařilo déle než rok. Nacházel totiž v jednom z domů ve Staré Bělé dlouho bezpečný úkryt.

Měli problémy s ohněm, část archivu neshořela

Badatelé upozorňují na velký význam spálení kartotéky pracovního úřadu. Ta byla pro nacistický režim velmi důležitá a díky této akci odbojářů byly řady mladých lidí z Ostravska ušetřeny nástupu na nucené práce v Říši. Takový čin se podařil v našich podmínkách pouze v tomto jediném případě, obdobný vykonali v roce 1943 odbojáři v Oslu, což například popisuje film Max Manus.

Přesto se akce spálení kartotéky německého úřadu práce podle archivářů Encyklopedie města Ostravy nezdařila podle představ odbojářů. Podle vzpomínek pamětnice zapomněli na zápalky, nakonec vzali oheň z karmy uvnitř budovy.

Rovněž zavřená okna v místnosti způsobila, že část dokumentů neshořela. Historik a odborník na ostravské gestapo Radomír Seďa však vyčetl přímo z autentických dokumentů, že oheň způsobil velké škody a část evidence totálně nasazených se obnovit již skutečně do konce války nepodařilo.

Do rukou gestapa padl muž, který slíbil Břenka dostat

Gestapo po odvážných členech skupiny zahájilo rozsáhlé pátrání. Do jejich rukou padl nakonec i člen skupiny Horymír Reclík, který však po zatčení gestapu slíbil, že Břenka vypátrá.

„Reclík byl tedy fingovaně propuštěn během převozu z Ostravy na centrální služebnu gestapa v Brně, ovšem jeden úředník gestapa jej omylem postřelil do nohy, takže gestapáci nejprve zrádce Reclíka odvezli do nemocnice a po operaci jej propustili,“ popisuje Radomír Seďa.

Ve vzpomínkách příbuzní uvádějí, že nyní už konfident gestapa Horymír Reclík po propuštění Karlovi Břenkovi tvrdil, že se mu podařilo z transportu do Brna uprchnout.

Do Břenkovy ilegální skupiny se zapojil také Josef Šugárek z Fryčovic, který přechovával se svými rodiči sovětské partyzány. Rodiče, jeho sestry i další občané z Fryčovic byli zatčeni, ale Josef Šugárek nebyl v té době doma, byl po akci varován a domů se už nevrátil.

Našel rovněž úkryt u rodiny Mutinových. Josef Šugárek pomohl například navázat Karlu Břenkovi spojení s partyzánskou skupinou Bílek - Harabiš.

Domky ve Staré Bělé se staly útočištěm hledaných gestapem

Ve skupině Karla Břenka byli už také Lída Mutinová a Vladimír Vašut, bratr jejího švagra, který v domku ve Staré Bělé rovněž bydlel. Ostatní příslušníci rodiny, a to tři sestry s manžely a bratr s manželkou skupinu podporovali a starali se, aby úkryt nebyl prozrazen.

V těchto rodinách, které bydlely v těsném sousedství, žilo také sedm dětí, ale ty po celou dobu jednoho roku až do zatčení o pobytu dvou odbojářů u Mutinových nic nevěděly. Je též nutno vzpomenout na dva synovce babičky Mutinové, zemřelé bratry Františka a Aloise Hulovy, kteří také odbojářům při ukrývání pomáhali.

U Františka Huly se oba muži, tedy Karel Břenek a Vladimír Vašut, ukrývali občas, především v případě nebezpečí prozrazení. Babička Mutinová jim do úkrytu nosila jídlo. Zrádce Horymír Reclík však o jejich pobytu nevěděl.

Na hřbitově ve Vratimově nalíčili na odbojáře past

Až v červnu roku 1944 se podařilo Horymíru Reclíkovi zjistit, kde by se mohl Karel Břenek skrývat. Koncem června 1944 se vydal se svými dvěma spolupracovníky, mužem a ženou, do Vratimova k dalšímu členu ilegální skupiny Oldřichu Vychodilovi.

Horymír Reclík věděl, že tam má přijít i Karel Břenek s některými členy skupiny. Chtěl vylákat Břenka do svého úkrytu v Ostravě. Josef Šugárek však začal tušit zradu a naléhal na Břenka, aby s Reclíkem nikam nešel. Reclík si nakonec domluvil s Karlem Břenkem schůzku na hřbitově ve Vratimově v noci z 6. na 7. července. O všem poté informoval gestapo.

Ostravské gestapo vytvořilo patnáctičlenné komando, které mělo za úkol skupinu zlikvidovat. Na hřbitově se však mezi gestapáky a členy skupiny Břenkem, Šugárkem a Mikmekem strhla přestřelka, při které byl Josef Šugárek zraněn na noze. Josefa Šugárka zde postřelil právě Horymír Reclík, uvádí historik Radomír Seďa.

Břenek zastřelil gestapáka, rozzuřené komando se pomstilo

Karel Břenek ovšem při přestřelce na hřbitově ve Vratimově zastřelil úředníka gestapa Aloise Heinze, což se v podmínkách celého našeho odboje za Protektorátu moc často nestalo, a spolupracovníka Horymíra Reclíka postřelil na noze.

„Jeden úředník gestapa také omylem postřelil do nohy Václava Štefana, což byl Reclíkův spolupracovník, údajný konfident, ovšem ve skutečnosti své konfidentství jen předstíral,“ dodává historik Radomír Seďa.

Josef Šugárek, přestože byl zrádcem Reclíkem těžce zraněn, prchal směrem k Paskovu, aby varoval další členy skupiny. Ukrýval se pak v horách až do konce války. Karlu Břenkovi a Bohumilu Mikmekovi se podařilo z pasti ve Vratimově uprchnout.

Gestapáci si však pozvali posily z Frýdku v počtu sto mužů, aby se pomstili rodině Vychodilových ve Vratimově. Obklíčili jejich domek a začali střílet. Otec Oldřicha Vychodila se bránil střelbou z pistole a dodnes není jasné, zda se zastřelil sám, nebo ho zastřelili gestapáci.

Jeho manželku potom přivázali ke stromu, domek zapálili, a poté ji odvlekli do Ostravy na gestapo. Pro zrádce Horymíra Reclíka tedy tato akce skončila neslavně, ale to ještě bohužel nebyl konec tragického příběhu odbojářů.

Tři dny se ukrývali v obilí, nosili jim tam jídlo

Členové skupiny Karel Břenek, Bohumil Mikmek a Oldřich Vychodil se tři dny ukrývali v obilí Václava Lednického ve Staré Bělé. Dělník z Vítkovických železáren Vladimír Vašut jim tam nosil od Mutinů teplé jídlo. Ráno 10. července jela Lída Mutinová do Ostravice upozornit na nebezpečí dalšího člena skupiny Arnošta Myslikovjana. Domlouvali společný odchod na Slovensko.

To však již pro gestapo na dopadení skupiny pracovala další skupina zrádců – Kohutek, Foltýn a Vilkovský, kteří zase věděli o Myslikovjanovi. A Vilkovský u něho právě při návštěvě Lídy Mutinové byl. I když před ním nemluvili, Vilkovský předvídal, že je Lída ze skupiny odbojářů. Na zpáteční cestě domů už ji pomahači sledovali a poté upozornili gestapo.

Domluvili se, že utečou na Slovensko. Bylo už však pozdě

Nastalo finále tragického a smutného příběhu. Večer 10. července se členové Karel Břenek, Bohumil Mikmek a Oldřich Vychodil celí prokřehlí a promoklí přišli schovat do domku Mutinových, protože již tři dny pršelo. Tam se domluvili, že co nejdříve odejdou na Slovensko. Protože usnuli, Lída je hned nebudila. Stejně už bylo pozdě. Domek už byl obklíčen gestapem a nebylo úniku. Ukryté zbraně se jim podařilo najít a odnést.

Před rozedněním 11. července 1944 členové gestapa a německé policie obklíčili domky Mutinových a ve všech hledali Lídu. Když Břenek a ostatní zjistili, že není úniku, domluvili se, že se zastřelí. Lída se šla rozloučit s rodiči, sestrou a bratrem, kteří bydleli v domku, a pak už všichni kolem slyšeli, zdálo se, že jen jediný výstřel. To se pět lidí se zastřelilo na jeden povel. „Společnou sebevraždu ve Staré Bělé spáchal také Vladimír Vašut, který se předtím v obilí neskrýval,“ dodává Radomír Seďa.

Odbojáři byli mrtví, Lída umírala

Mezi vyčkávajícími gestapáky vznikla panika. Rychle vnikli do domku. Tam našli čtyři členy skupiny mrtvé a Lídu, která umírala. Gestapáky rozladilo, že odbojáře nedostali živé. Lída, přes veškeré úsilí gestapa ji zachránit, zemřela v ostravské nemocnici.

Foto: Starobělský zpravodaj

Pak nastalo zatýkání. Gestapo odvezlo otce, dvě dcery a dva zetě, syna a snachu. Zeťové Josef Prokop a Antonín Urbánek však museli nejdříve odnést čtyři mrtvé a umírající Lídu do auta. Pak byli všichni zatčeni, společně s dalšími deseti dalšími zatčenými, mezi nimiž byli i dva nezletilí chlapci z Ostravice. Všichni byli auty odvezeni na gestapo do Ostravy.

Gestapo tvrdě proti příbuzným odbojářů zasáhlo

Doma u Mutinů zůstala po zásahu gestapa jen babička se sedmi vnoučaty. Dcera Mutinových Marie Prokopová a zeť František Vašut byli v té době těžce nemocní v nemocnici. František Vašut byl po návratu z nemocnice rovněž uvězněn.

Že této tragédii nebyl konec, se zjistilo až po osvobození, kdy se z koncentračních táborů nevrátili manželé Urbánkovi a Josef Prokop a jedna zatčená žena z Ostravice. Vězněna byla též matka Karla Břenka. Zrádci Reclík a Vilkovský byli po válce odsouzeni.

Odbojáře připomínají dvě pamětní desky

Na odbojovou skupinu, která zapálila kartotéku německého úřadu práce, tedy na Karla Břenka, jeho strýce Aloise Břenka a bratry Ferdinanda a Bronislava Madryových, upomíná už devět let pamětní deska na budově bývalého německého úřadu práce v Ostravě.

Jen jméno pátého účastníka přepadení úřadu, Horymíra Reclíka, který se stal konfidentem gestapa a na základě jehož udání se nakonec tragédie ve Staré Bělé stala, na této desce schází.

Také na domku rodiny Mutinů je už z dřívějších dob pamětní deska, na níž je zase pět jmen pěti odbojářů,kteří si v něm společně vzali život, tedy, tedy Karla Břenka, Bohumila Mikmeka, Vladimíra Vašuta a Oldřicha Vychodila, a také Lídy Mutinové.

Foto: Starobělský zpravodaj

Radomír Seďa říká, že na této pamětní desce je chyba ve jménu dělníka z Vítkovických železáren Vladimíra Vašuta, který tam má jméno Vladislav. „A jak je na této desce vidět, byli odbojáři po válce označeni jako soudruzi, ačkoliv nepatřili k členům ilegální KSČ,“ upozorňuje historik.

Rodinné osudy po 11. červenci 1944

Lída Mutinová, členka odbojové skupiny Karla Břenka - zemřela 11. července 1944.

Jenovefa Urbánková, dcera Mutinových - s manželem Antonínem Urbánkem zahynuli v koncentračním táboře.

Josef Prokop, manžel Marie Prokopové, dcery Mutinových - zahynul v koncentračním táboře.

Maličká Marie Vašutová, dcera Boženy a Františka - byla vychovávána manžely Rozehnalovými.

Jarmila Urbánková, dcera manželů Urbánkových - byla dále vychovávaná manžely Mertovými z Nové Bělé.

Jan a Jaroslav Mutinovi, synové Bohuslavy a Jana Mutinových - byli do konce války u babičky a dědečka v Krmelíně.