Ostravský Akord slaví 60 let. V roce 1969 tady k lidem hovořil i Václav Havel

Velké průmyslové podniky, zejména Vítkovické železárny a Nová huť, financovaly od 50. let výstavbu nových domů v okolí dnešního náměstí SNP v Ostravě-Zábřehu. Část domů byla přidělena také zaměstnancům Československých státních drah.

Mladé rodiny přicházející do nových bytů se brzy rozrůstaly o nové členy. Již na konci 50. let zde žilo více než 10 000 obyvatel. Bylo tedy potřeba, aby vznikl kulturní stánek pro kulturní a společenské vyžití pracujících a jejich dětí.

Dům kultury NHKG v Ostravě-Zábřehu již od svých počátků nabízel řadu kulturních, společenských a politických akcí. Můžeme zde uvést divadelní představení, koncerty, plesy, oslavy politických výročí, loutková divadla, besední pořady, promítání filmů, instalace výstav atd. Součástí domu kultury byla i dobře vybavená odborová knihovna Nové huti. Zařízení nabízelo také vzdělávací kurzy.

Zahájení činnosti domu kultury jsou spjaty především s vystupováním souborů a kroužků Závodního klubu NHKG. Již v září roku 1960 se do zájmových kroužků a klubů přihlásilo 500 zájemců, dalších 500 osob, především mládeže, se přihlásilo do lekcí společenského tance a více než 200 do hudební výuky a pohybové výchovy a do kurzů šití.

Na počátky hudební nauky vzpomněla Dana Gurecká: ,,V kulturním domě od otevření probíhaly kurzy hry na klavír, harmoniku, housle – to vše včetně hudební nauky. Do hry na klavír jsem chodila 10 let. Dlouhá léta tam vyučovala klavír paní Izabela Stojanová, paní Vicherková a paní Schabauerová. Všechny tři mě učily. Učebny měly tyto učitelky hlavně ve druhém patře."

"Paní Vicherková učila klavír v přízemí. Byl to takový malý sál, vcházelo se do něj po několika schůdcích, tak jako je tomu dnes naproti do restaurace. Dnes je v místech malého sálu pokladna a její zázemí. V druhém patře byly asi další tři místnosti pro výuku hudebních nástrojů. Nahoře se nacházel baletní sál a ateliér. Na konci školního roku se konaly přehrávky - buď ve větším sále ve druhém patře, nebo někdy i ve velkém sále. To byl koncert absolventů."

"Pamatuji si nadaného klavíristu Vladimíra Figara, který po absolvování výuky v kulturáku vystudoval konzervatoř a ještě později byl klavíristou mj. ve Flamingu Marie Rottrové. Na absolventském koncertě hrál Vláďa jako poslední. Měl obrovský úspěch. Hrál "Bugatti step" od Jaroslava Ježka. Jak se klaněl na forbíně, nemohl pak najít v té tmavočervené sametové oponě tu škvíru, aby odešel. Celý sál tleskal ještě víc. Vidím to jako dnes," vzpomínala Dana Gurecká.

Tehdejší doba byla samozřejmě ovlivněna politickou situací a marxisticko-leninskou orientací. Například celý rok 1960 se nesl ve znamení oslav 15. výročí osvobození Československa Rudou armádou. V roce 1962 vyhlásili pracovníci DK NHKG závazek na počest XII. sjezdu KSČ.

Mimo běžný roční plán byl zařazen např. přednáškový cyklus Naše cesta ke komunismu, soubor Ladislava Ševčíka se zase orientoval na revoluční bojové tradice KSČ. Na druhou stranu se DK NHGK často inspiroval ve svém programu i nepolitickými výročími. V roce 1967 to byly programy připravené v rámci 700 let od první písemné zmínky o městě Ostrava. Zároveň se však slavilo i 50. výročí od Velké říjnové socialistické revoluce.

V rámci 700 let města Ostravy připravil DK městskou soutěž ve společenském tanci O křišťálový střevíček, která se konala 19. února 1967. K tanci hrála skupina Flamingo – sextet vedená R. Kovalčíkem.

Nový kulturní dům v Zábřehu našel brzy své místo v kulturním ostravském dění i své návštěvníky. V prvních třech měsících roku 1962 se v DK NHKG uskutečnilo 677 akcí s účastí přesahující 100 000 návštěvníků.

I tak si však zaměstnanci stěžovali: ,,Na některých přednáškách nemáme ani dvacet lidí, divadlo netáhne, neprorazili jsme ani se sobotními společenskými večery pro starší občany. […] Návštěvníci divadelních představení si stěžují, že vidí pouze z nejbližších řad. Mnozí rodiče se nestarají o nejvhodnější využití volného času svých dětí. Spoléhají jen na televizory, které mají nahradit vychovatele i veškerý kulturní život dětí. […] Jediná místnost v domě kultury je přeplněná, a to je restaurace.“

Návštěvnost kulturních pořadů byla jinak poměrně slušná, což bylo dáno jistě absencí kulturních zařízení v stále se rozrůstajícím se sídlišti a příchodem nových obyvatel.

Návštěvníci domu kultury však často dělali nepřístojnosti. Je uchován zápis o tom, že v letech 1959–1961 bylo při koncertu Červených kytar nebo při tanečních zábavách nutno odvážet na pohotovost vždy 24–27 osob.

V září roku 1962 došlo k dohodě o spolupráci mezi DK NHKG a Obvodním národním výborem Ostrava-Zábřeh. Některé akce začleněné pod obvodní Osvětovou besedu byly přesunuty pod organizaci kulturního domu. Tehdejší kronikář obvodu Ostrava-Zábřeh v roce 1963 do kroniky zapsal, že ,,je toho názoru, že působení obou kulturních institucí se vzájemně doplňuje a nelze je stavět prestižně proti sobě“.

Ve čtvrtek 15. června 1962 se konal u kulturního domu koncert dechovky pod širým nebem, po němž byla do akce uvedena projekční technika a plátno a diváci měli možnost zhlédnout filmové záběry se startem první uměle družice planety Země.

Z počátku 60. let 20. století jsou dochovány zprávy o působení několika méně známých souborů, např. soubory harmonikářů a loutkářů. V kulturním středisku se pořádaly také přednáškové cykly označené tehdejším jazykem jako lidové akademie – témata byla často politicky orientovaná. Zároveň probíhaly odbornější přednášky z matematiky, fyziky, chemie a mladí lidé hojně navštěvovali kurzy domácích oprav.

Dům kultury si i v závěru 60. let držel svou pozici kulturního středobodu jižní části Ostravy. Nacházel se zde velký reprezentační sál s jevištěm, sál pro loutkovou scénu, přednáškový sál s řadou kluboven, baletní studio a knihovna s čítárnou.

V roce 1968 bylo zřejmé, že větší kulturní zařízení v stavějícím se Jižním Městě nevznikne a DK NHKG zůstane společenským a kulturním střediskem obvodu. Objekt sloužil prozatímně také jako obřadní síň obvodu a zasedala zde i jeho rada.

Ke kulturnímu domu náleželo také starší kino Hutník na Pavlovově ulici, promítající denně filmy. V roce 1968 byla zamýšlena jeho oprava, ale v souvislosti se zahájením výstavby nového kina Luna v nedalekém sídlišti bylo od rekonstrukce upuštěno.

Rok 1968 se nesl ve znamení všeobecného společenského uvolnění. Plán činností na rok 1968 předpokládal hlubší spolupráci s pražskými umělci všech žánrů (Waldemar Matuška, Václav Neckář, Pygmalion s Jiřinou Bohdalovou).

Činnost DK se od počátku zaměřovala na děti a mládež, jelikož na přilehlém sídlišti žilo početné zastoupení této věkové skupiny obyvatelstva. Nahlédněme do konce 60. let – akcí pro děti se uskutečňovala celá řada: novoroční slavnosti, oslavy Dne dětí, prázdninové soutěže, pohádky, mikulášské večery.

Děti se mohly zapojit do zábavných pořadů, sledovat filmy, navštěvovat dětské oddělení knihovny, loutkové divadlo, výtvarný kroužek, dětskou dechovku, sborový zpěv, jazykové kurzy, pohybová cvičení, hudební nauku a další. Pro dětské diváky byly určeny dětská divadelní představení, kterých se odehrál v dějinách DK nespočet. Stejně tak se pořádaly pro děti různé zábavné pořady, přednášky, kvízy, předávání odznaků atd.

V období tzv. Pražského jara DK NHKG vedl 39 souborů umělecké tvořivosti, v nichž se sdružovalo přibližně 800 mladých lidí. Tito se rádi shromažďovali při středečních pořadech pro mládež a nedělních dostaveníčcích, kde hrál k poslechu i tanci orchestr Československého rozhlasu.

Uvolněné období se projevovalo také na vzhledu návštěvníků. Programy pro mládež navštěvovali chlapci s dlouhými vlasy a chlapci v texaskách, což v předešlém období bylo nepředstavitelné.

Ve čtvrtek 12. června 1969 se konal u Domu kultury NHKG mítink, jedna z posledních akcí, která byla už jen dohrou poraženého Pražského jara 1968. Mítinku se účastnilo přibližně 500 lidí a se svým projevem zde vystoupili dramatik Václav Havel, šachový mistr a publicista Luděk Pachman nebo novinář Michal Lakatoš.

Na mítinku byla kritizována v prvé řadě cenzura a posrpnová politika v Československu. Dále se diskutovalo o národní hrdosti a situaci v oblasti občanských práv.

Na tento den vzpomněl v roce 2012 Stanislav Vystavěl: „Havel byl naměkko tím, že je to na Ostravsku, které bylo považováno za baštu nejtvrdších bolševických sil. A proto sem vůbec neměl jet, měli sem jet jiní, a on se nakonec rozhodl a přijel. Kulturní dům v Ostravě-Zábřehu tehdy obsadili policisté, dovnitř nikoho nepustili a Václav Havel mluvil k davům venku u popelnic. Bylo tu plno policejních aut a hasiči, připravení to stříkačkami rozehnat.“

Jak se rozvíjel nejstarší dům kultury v Ostravě v dalších letech? Sledujte další část našeho povídání…

Článek s ukázkou z publikace Dům kultury Akord 1959-2019. 60 let v kultuře a umění, autorem kapitoly Darina Daňková a Petr Přendík.