Přišli odjinud a už zůstali: šeřík obecný pochází z Balkánu
Když se řekne invazivní druh, většina z nás má chuť popadnout nějaký vražedný nástroj a vyrazit hubit a plenit. Mezi u nás nepůvodní druhy ale nepatří jen mandelinka bramborová nebo bolševník.
Šeřík obecný (Syringa vulgaris) – když nadšení Pražané vítali v květnu pětačtyřicátého sovětské osvoboditele, pravděpodobně ve valné většině netušili, že jim na tanky házejí nepůvodní rostlinu.
Šeřík obecný byl v desátém století zavlečen do Evropy, přesněji do Španělska arabskými nájezdníky. Do střední Evropy byl dovezen v 16. století (prý roku 1566) z tehdejší Osmanské říše a to údajně přímo z Konstantinopole do Vídně císařským velvyslancem jménem Ogier Ghislain de Busbeck, který byl ve své době znám i jako spisovatel.
Primárním místem výskytu šeříku obecného byl roku 1828 určen Balkánský poloostrov, kde přírodovědec Anton Rocher nalezl původní zástupce jeho druhu ve volné přírodě.
Na naše území byl přivezen v 17. století.
Šeřík, jenž u nás původně sloužil nejen jako okrasný keř, či menší strom v zámeckých zahradách (z květů se vyrábějí éterické oleje), a jemuž se v našem podnebném pásmu výrazně dařilo, byl později vysazován do volné přírody.
Jeho zplanění bylo poprvé pozorováno začátkem 19. století.
