Nejnovější zprávy: Panenky, se kterými si hrály naše maminky a babičky. Zámek hostí unikátní výstavu ​Harenda baví degustacemi i českou kuchyní v moderním pojetí

LEXIKON OSTRAVSKÉ HISTORIE

První seznamy obyvatel Ostravy a okolí, psané i tištěné adresáře

Magazín PATRIOT, milovnice ostravské historie Perla Motyková a facebooková skupina Nezapomenutá Ostrava společně tvoří otevřený abecední Lexikon ostravské historie. Cílem není vědecky zpracovat a uzavřít historii Ostravy - lexikon je stále otevřený dalším vzpomínkám, fotografiím, připomínkám laiků i odborníků.

Foto: Nezapomenutá Ostrava

Zajímavým a stále využívaným pramenem pro dějiny měst jsou tištěné adresáře z 19. a 20. století.

Josef Brosch vydal adresář v roce 1941, který zahrnuje změny územní správy v průběhu války, kdy se obvod města v roce 1941 rozšířil o 12 obcí (slezské Heřmanice, Hrušov, Kunčice n. Ostravicí, Kunčičky, Michálkovice, Muglinov, Slezská Ostrava a Radvanice, z moravských obcí Nová Bělá, Stará Bělá, Hrabová a Výškovice).

Okupační německá civilní správa zřídila tzv. oberlandráty, přičemž do obvodu oberlandrátu v Moravské Ostravě patřily politické okresy Místek a Frýdek, od roku 1940 Valašské Meziříčí a Vsetín.

Toto rozdělení odráží adresář z roku 1941, vydaný Josefem Broschem, původně městským úředníkem a předválečným členem německé DNSAP. V roce 1943 vznikla rozšířená verze pro severomoravskou průmyslovou oblast zahrnující také Frýdlant, Frenštát a Rožnov. Německé adresáře jsou posledními vydanými se seznamy obyvatel.

Alois Dočkal, policejní úředník, v roce 1914 vydal adresář ostravsko-karvinského revíru se soupisem 50 tisíc bytových adres. Ten zůstal nadlouho posledním - obsahujícím část s adresami obyvatel Moravské Ostravy a dalších obcí.

Josef Kurka, policejní inspektor, byl v období před 1. světovou válkou vydavatelem několika adresářů a soupisů domů. Příliv nově příchozích, časté změny bydliště a značná fluktuace obyvatelstva způsobovaly vydavatelům adresářů velké obtíže.

Od roku 1894 bylo v Ostravě zřízeno policejní komisařství, v jehož pravomoci bylo vedení policejních přihlášek obyvatelstva, kde měly být evidovány všechny pobyty delší tří dnů. Právě policejní přihlášky se staly významným zdrojem pro jmenné seznamy obyvatel v adresářích.

Louis Lányi se zařadil mezi vydavatele adresářů. v letech 1900 a 1903 , původně prokurista rafinerie Maxe Böhma, který v roce 1912 založil konkurenční Chemickou továrnu a rafinerii terpentýnových olejů v Moravské Ostravě.

Adresář Madeje a Koudelky - po vzniku Československa byly vydávány převážně adresáře obchodní a průmyslové. Chystané změny ve správním vývoji se projevily v Adresáři Velké Ostravy a okolních obcí moravských a slezských z roku 1925, vydaném Josefem Madejem a Antonínem Koudelkou.

Odrážel vznik tzv. Velké Ostravy, která měla zahrnovat i slezské obce, k čemuž nedošlo, ale do vzniklého adresáře byly zahrnuty. Obsahuje převážně informace o institucích a místních podnicích, podnikatelích, obchodnících a živnostnících.

Čistě reklamní charakter měl například ilustrovaný adresář města Moravské Ostravy z třicátých let 20. století. Madej vydal také rozsáhlý Průmyslový, obchodní a živnostenský Adresář města Mor. Ostravy.

Ladislav Rozehnal a Otakar Skýpala vydali český adresář v roce 1909 pod názvem Ostravský sborník a adresář pro rok 1909–1910. Redaktorem adresáře byl právník Ladislav Rozehnal a Otakar Skýpala - učitel, novinář, prozaik a vydavatel.

Jindřich Šárek sestavil a vydal po druhé světové válce Ostravský adresář (dvě vydání v roce 1946), který byl svým pojetím podobný meziválečným. Zachycoval podobně jako jeho předchůdci zejména obchodní a živnostenské podniky, řada z nich se jako bývalý německý majetek nacházela pod národní správou.

Franz Wattolik je nejstarší dochovaný adresář pro Moravskou Ostravu z roku 1889. Vydal jej Franz Wattolik, žurnalista a autor několika prací o dějinách města. Vnitřní členění bylo rozděleno na informace o úřadech a zaměstnancích státní správy, církevních institucích, místní samosprávy, škol aj.

Nechybí seznam majitelů domů ve městě, přehled průmyslových podniků se seznamy vedoucích zaměstnanců, dále seznam živností a řemesel a místních spolků. Dalším oddílem je soupis obyvatel s uvedením oboru povolání a bydliště, následují stručné informace o sousedních obcích, celý adresář obsahuje řadu dobových reklam, nezbytným doplňkem byl také plán města a okolí.

Po posledním vydání adresáře v roce 1946 již další nevycházely a částečně je nahradily telefonní seznamy. Adresáře jsou důležitým zdrojem pro historické zkoumání dějin obcí i celých regionů. V současnosti je většina dochovaných adresářů digitalizována a dostupná zájemcům v Digitální knihovně na webových stránkách Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě.