Recenze: Hranice lásky aneb slíbené porno se nekoná

Ani jeden z nich se příliš nebrání nápadu, začít experimentovat s jinými partnery. Podmínkou je, že před sebou nebudou nic skrývat a s každým sexuálním objektem se mohou setkat jen jednou. Problémy začnou, když Petr zjistí, že se Hana s jedním z mužů začíná scházet nejen pravidelně, ale hlavně tajně.

Nudisticky pojatý plakát slibuje minimálně hromadné sexuální orgie s řadou známých herců. Zkušený filmový divák ví, že nejen trailerům, ale zejména plakátům není radno věřit, neb mají za úkol diváka především lapit. Hranice lásky nejsou v tomto výjimkou a nejenže ve skutečnosti žádné orgie neuvidíte, nedočkáte se ani přílišné nahoty.

Podtrženo sečteno, spatříte na pár sekund jedno ňadro, stejný počet ženských zadnic a jako bonus chlupatá záda Hynka Čermáka. Což nakonec nevadí, protože tenhle film není porno, ani jeho soft verze a vlastně ani erotický film. Co to tedy je? Čistokrevná psychologická studie, využívající atraktivity tématu volné lásky ke zkoumání jednoho navenek spokojeného vztahu.

Ač jde o drama, film občas působí jako komedie a patrně ne záměrně. Platí to zejména u scény s polyamorní rodinou, které vládne nadsamec Marek (již zmíněný Čermák), kde vzniká problém uvěřit postavám, že to, co říkají, myslí vážně.

Zádrhel vidím právě v obsazení profláklých hereckých tváří a na vysvětlenou uvedu příklad. Dejme tomu, že by takový film vznikl před léty a polyamorní skupinku, která otevřeně hovoří o volné lásce, by v něm ztvárnili Vladimír Menšík, Jaroslava Kretschmerová, Miroslav Vladyka apod.

Uvěřitelná je naopak Hana Vágnerová, nejspíš proto, že na rozdíl od většiny kolegů, jejichž role jsou pouze epizodní, má prostor přesvědčit diváka, že skutečně prožívá sexuální obrození. Nejlépe je na tom nakonec Matyáš Řezníček, který je ve své roli nejuvěřitelnější právě díky skutečnosti, že je relativně neznámý.

Sexuální scény hlavních hrdinů s náhodnými partnery naopak vesměs nefungují. Herci se u nich chovají cudně, není v nich žádná nevázanost, ani divokost a i jejich ústní popisy sexuálních zážitků zní jaksi strojeně. Obsazení neznámých herců nebo dokonce pornoherců by v tomto případě splnilo funkci lépe.

Hana s Petrem často zaznamenávají svůj vztah na video a chvíli se i zdá, že tato linie má ve filmu důležitou roli. Divákovi ale brzy dojde, že je to linka samoúčelná. Což by samozřejmě nevadilo, kdyby byla zábavná alespoň vizuálně, bohužel ani toto kritérium nesplňuje. Partnery nikdy nenapadne zaznamenat vztah s někým jiným a před kamerou si zážitky pouze ústně sdělují.

Při společném sexu si natáčejí hlavně detaily zpoceného obličeje, což patrně dělá málokdo, leda by měl už všechny ostatní detaily natočené. Celá linie tak může fungovat jen v případě, že ji pochopíte jako symboliku soužití Hany s Petrem. Jejich vztah je na tom totiž zhruba stejně, jako nevratně vyhořelý disk se záznamem pěti let společného života.

Přes všechna uvedená negativa jsou Hranice lásky dobrým filmem. Patří totiž mezi ty snímky, u nichž závěr zpětně vylepší celý film. Poslední třetina je totiž nejsilnější částí snímku, minimálně od bodu, kdy se cesty hlavních hrdinů rozejdou. Jeden z nich zatouží po čistotě a nevinnosti a druhý chce pokračovat cestou nových erotických zážitků. Samozřejmě jen do chvíle, než si uvědomí, že bez protějšku, který by mu jeho chování posvětil, už ho nelze schovat pod nálepku moderní polyamorie, ale jde jen o starou dobrou dekadenci.

Hranice lásky, ČR/PL, drama, 2022, 95 min, distribuce v kinech Aerofilms

70%