Nejnovější zprávy: Ukrajinské Dnipro se stane partnerským městem Ostravy Výluka v Ostravě-Jihu končí, na trať se vrátí tramvaje

SÁGA RODU MALÍKŮ

Sága rodu Malíků: rodinné štěstí a ještě větší hrůza než bomby - znárodnění

„Idu do Malíka,“ říkávaly naše babičky a prababičky. Myslely tím Velkodrogerii Malík, která stávala v centru Ostravy. Do roku 1944 na hlavním náměstí, po vybombardování se přestěhovala k obchodnímu domu Textilia.

Drogerie Malík, dům na snímku zcela vpravo. Foto: Archiv města Ostravy

Po znárodnění skončila proslulá a největší ostravská drogerie v rukou komunistického režimu. Rodina bývalých majitelů musela nejprve budovat lepší zítřky, poté v roce 1969 odešla do Kanady.

Magazín PATRIOT připravil seriál o historii rodiny úspěšného a významného ostravského podnikatele Vladimíra Malíka, kterou vypráví z Toronta jeho dcera Hana Mrázová. Tato sága se odehrává na pozadí bouřlivého vývoje Ostravy v překotném 20. století.

Na svatební cestu jeli na lyže na Chopok

Celoživotní snaha po sebevzdělávání byla pro velkodrogeristu Vladimíra Malíka jedním z pilířů jeho podnikatelských úspěchů a přinesla mu respekt přátel z řad inteligence. Dovedl však také znalosti předávat. Proto být vyučen u Malíka bylo to nejlepší doporučení v drogistickém oboru.

Když se otec oženil s krásnou a milou Danuškou Papugovou, promptně ji přejmenoval na Andulku a pod tímto oslovením ji pak znala celá rodina i přátelé. „Nikdy jsme se neptali, proč,“ říká Hana Mrázová.

Pro svatební cestu zvolil jejich otec Nízké Tatry, konkrétně Chopok. To je pro svatební cestu jistě krásné, romantické místo a prostředí, kamenem úrazu však bylo, že to měl být zároveň pro jeho mladou manželku taky „lyžařský výcvik“. „Zachovaly se nám záběry z rodinného filmu, na nichž je mladá paní Malíková ve stylovém oblečku, lyže přes rameno, jak se usmívá koketně do kamery,“ vzpomíná Hana Mrázová.

Ze mě lyžařku neuděláš!

Operatérem těchto filmů ze svatební cesty byl samozřejmě jejich otec Vladimír Malík. Podle instrukcí manžela, již zkušeného lyžaře, se jejich mamka „žačka“ snažila zvládnout lyže i „lavory“ v terénu. „Lavory“ byl prostě terén s prohlubeninami, ten Andulce Malíkové připomínal trochu hrbolatou valchu na ruční praní prádla.

Vladimíru Malíkovi se to lyžovat učilo! Měl za sebou vojenský výcvik jako horská hlídka a lyžařské dovolené v Beskydech a v Alpách s přáteli. Maminka vzpomínala, že když opakovaně končila své sjíždění zasněžených kopců neslavně, a měla mírné pohmožděniny na zadní části těla, jednou ji to dopálilo, sundala prý lyže a prohlásila: „Ze mě lyžařku neuděláš!“

„Panu instruktorovi“ se zachmuřila tvář, a po zbytek dne se mezi novomanžely nemluvilo. Bylo by to jistě trvalo i déle, ale lichotkami a roztomilostí ze strany mladé ženy se nakonec nálada vyjasnila. No a tak si manželé Malíkovi už tehdy vymezili vzájemný poměr sil. Poprvé, i když zdaleka ne naposledy.

Vstoupili muži s komunistickým odznakem na klopě

Vraťme se však k líčení dalších osudů rodiny Malíků. A to do doby, kdy necelé čtyři roky po spojeneckém bombardování v srpnu 1944 zažil velkodrogista Vladimír Malík a jeho rodina ještě větší otřes - znárodnění.

Likvidace soukromého podnikání probíhala v Československu od února 1948 postupně, ale rychle a totálně. Nejdříve přišly na řadu velké podniky s tisíci zaměstnanci, pak podniky se stovkami zaměstnanců, mezi něž patřila i velkodrogerie Malík s padesáti zaměstnanci. Také ona spadala do kategorie velkoobchodní činnosti.

Jak to tehdy probíhalo? „Ve stanovený den prostě vstoupili dva muži v kožených kabátech s komunistickým odznakem na klopě, nějak se prokázali, co jsou zač. Prý měli „podkuté“ oči, tedy bylo jasné, že mezi nimi jsou i havíři. Politicky činní,“ popisuje Hana Mrázová.

Nepřišel jen o velký majetek. Přišel i o poctivé jméno

Vyžádali si klíče ode všeho včetně trezoru v bance a podobně. Jestli to trval pár minut, či o něco déle, nevíme. A není to podstatné. Majitel, pan šéf, ztratil v ten den nejen mnohamilionový majetek, tedy výsledek usilovné práce předešlých šestnácti let. Přišel také o své jméno poctivého občana.

Vyvlastnění podnikatelé totiž byli v tisku běžně nazýváni nepřáteli lidu, třídními nepřáteli či vykořisťovateli. „Také jméno Malík se stalo přes noc nehodné obdivu, vlastně stalo se spíše pro otce hanbou a přítěží při hledáni obživy,“ říká dcera velkodrogisty Hana Mrázová.

Syn Hany Mrázové našel zcela nedávno v hlubinách internetu i tehdejší konkrétní znárodňovací dekret s podrobným jmenným seznamem firem. Dokládá, že Velkodrogerie Malík byla v době znárodnění opravdu velkým ceněným podnikem.

Komunisté znárodňovali i holiče a semenářství

Vyhláška 57/1949 podepsaná ministrem vnitřního obchodu Františkem Krajčírem vyšla na Silvestra 1948 a s účinností od 1. ledna 1949 znárodňovala některé velkoobchodní podniky v Československu.

Byly mezi nimi například velkoobchod fotopotřebami Karla Plže v Praze, nákupní družstvo kadeřníků, holičů a vlásenkářů v Praze, velkoobchod materiální, drogami, laky a semenářství Viktorin a spol. v Hradci Králové, voňavkářství a toiletní zboží Jaroslava Ludvíka v Hradci Králové, nákupní a prodejní družstvo pro holiče a kadeřníky Marcel v Hradci Králové.

Jako devátý podnik v pořadí je v dokumentu uvedena Drogerie Malík v Ostravě 1, za ní potom ostravská drogerie Cyril Weber a nákupní a prodejní družstvo holičů a kadeřníků Marcel v Ostravě.

Vždyť my tu máme bývalého kapitalistu!

Zaměstnanci Malíkovy velkodrogerie tak znárodněním ztratili oblíbeného šéfa a časem si asi všichni našli nějakou práci jinde. Drogerie už za nového systému neměla žádnou výrobu, menší drogerie byly totiž zásobovány z ústředního skladu, takzvané Chemodrogy v Přívoze.

Tam byl, ovšem také jen dočasně, vedoucím blízký rodinný přítel Eda Ambros, jehož paní Lia byla sboristka v opeře. Právě panu Ambrosovi se podařilo zajistit pro teď už bývalého velkodrogistu Vladimíra Malíka v tomto podniku jakousi organizační funkci, se kterou byl podniku stále prospěšný.

Vydrželo mu to však jen do roku 1950. Poté se soudruzi „nahoře“ vzbudili: „Vždyť my tam máme bývalého kapitalistu! Třeba je to zakuklený škůdce?!“

A tak dobrý pan Ambros tenkrát za svou pomoc skončil jako dělník, ač byl původně vyšší úředník ve VŽKG. A Vladimír Malík skončil ve výrobě na Nové huti Klementa Gottwalda.

Příště: Velkodrogista Malík a jeho zaměstnanci