Nejnovější zprávy: ​Obrazem: Ostravu navštívil Svatý Václav s družinou Nová trasa doubledeckerů do zoo táhne. O víkendu však pojedou naposledy

SÁGA RODU MALÍKŮ

​Sága rodu Malíků. Velkodrogerie měla první neon v Ostravě, byl to ráj fotografů

„Idu do Malíka,“ říkávaly naše babičky a prababičky. Myslely tím Velkodrogerii Malík, která stávala v centru Ostravy. Do roku 1944 na hlavním náměstí, po vybombardování se přestěhovala k obchodnímu domu Textilia.

Foto: se souhlasem Hany Mrázové

Po znárodnění skončila proslulá a největší ostravská drogerie v rukou komunistického režimu. Rodina bývalých majitelů musela nejprve budovat lepší zítřky, poté v roce 1969 odešla do Kanady.

Magazín PATRIOT připravil seriál o historii rodiny úspěšného a významného ostravského podnikatele Vladimíra Malíka, kterou vypráví z Toronta jeho dcera Hana Mrázová. Tato sága se odehrává na pozadí bouřlivého vývoje Ostravy v překotném 20. století.

Velkodrogerie měla první neon v Ostravě. Svítil zeleně

Dcera Vladimíra Malíka Hana Mrázová upozorňuje, že původní obchod, když ho její otec v roce 1932 koupil, byl dvakrát menší, než jak se postupně rozrostl do stavu v roce 1944.

„Byt nahoře nad obchodem měl dvě okna. Vedlejší dvě okna a obchod pod nimi bylo kožešnictví. Když tito nájemci odešli, otec prostory nahoře i dole převzal. V tomto již zvětšeném bytě jsme se, sestra Eva v roce 1940 a já potom v roce 1941, narodily,“ vzpomíná.

Její maminka Anna Malíková ostatně ještě nedávno v Kanadě vzpomínala, jak ona už zvětšená drogerie na náměstí byla krásná, a díky velkým výkladům a osvětlení ve vitrínách s elegantním zbožím byla prý plná světla.

„Pozdější druhá Malíkova drogerie u Textilie, kam se otec přestěhoval po vybombardování té na Masarykově náměstí, už prý neměla ten prostor. Ale oddělení Foto-Kino a kanceláře se na druhém působišti přestěhovaly nahoru nad prodejnu, což bylo zase lepší,“ líčí Hana Mrázová.

Malíkova velkodrogerie měla také neon, jehož název firmy nad prodejnou na náměstí byl vyvedený v kurzívě, večer zářil světle zeleně a vytvářel příjemnou atmosféru. „Byl to prý vůbec první neon v Ostravě,“ říká Hana Mrázová.

Jen tak mimochodem dodává, že její otec, tedy „pan šéf“, vyžadoval od personálu své drogerie vždy odbornou znalost a profesionalitu v každém směru. „Zároveň však dovedl ocenit dobrý výkon. Asi taky k tomu přispíval fakt, že mezi ním a zaměstnanci nebyl velký věkový rozdíl a s mnohými měl pěkné osobní vztahy,“ říká dcera ostravského velkodrogisty.

Vladimír Malík sám rád fotil a filmoval

Oddělení Foto-Kino, tedy oddělení číslo 7, vedl odborný asistent pan Mikula, křestní jméno si už Hana Mrázová nepamatuje. V jeho obchodě se daly koupit veškeré potřeby pro fotoamatéry, ale i profesionální fotografy. Například fotoaparáty Roleiflex nebo filmy Agfa, promítačky na filmy 8 a 16 mm, barevné diapozitivy a filmy Agfa či Kodak. Ale také lepičky na celuloidové filmy, které se často při promítání trhaly.

V oddělení se daly koupit i Kodak x-ray desky pro rentgenové přístroje, které, jak vzpomíná bratr Hany Mrázové Vladimír, dodávala drogerie Malík přímo do nemocnic.

Otec sám byl nadšený fotoamatér, ale především podnikatel a čas na vše nebyl. Ale zachovaly se rodinné filmy a barevné diapozitivy.

A co se na nich dochovalo? Například svatební cesta rodičů Hany Mrázové v Nízkých Tatrách. Někdy i scénky, třeba jak její otec Vladimír Malík sedí za stolem a něco si zapisuje a přichází mladá manželka v zástěrce, kterou však Anna Malíková, nyní už Vladimírem Malíkem „přejmenovaná“ na Andulku, jinak nikdy nenosila, a koketně předkládá manželovi talíř polévky. Hodně celuloidu později zachytilo život Malíkovy rodiny na venkově v Nové Vsi u Frýdlantu nad Ostravici.

„Jsme na nich jako děti na dvoře s drůbeží, se štěňaty ve starých kočárcích, taky rodinná snídaně ve starém altánku v rohu zahrady. Je na nich zachycený i například náš děda Ludvík Malík s rýčem při zakládání zahrady nebo otec, jak ochutnává první úrodu mladé višně,“ vzpomíná Hana Mrázová.

„Vybombardovanou drogerii však v létě 1944 nefotil zřejmě otec sám, pověřil tím asi pana Mikulu. Objevili jsme na internetu i fotku, na níž pan Mikula fotografuje dělníky při odklízení trosek z chodníku před zničenou drogerií a rodiče na ní stojí u zničené fasády domu,“ upozorňuje dcera Hana Mrázová.

V drogerii na Masarykově náměstí se poznali i sami manželé Malíkovi

Kdo do Malíkovy drogerie na Masarykově náměstí v centru Ostravy chodil v její největší slavě nakupovat? Dá se bez nadsázky říci, že všichni, kdo něco v Ostravě znamenali, ať to byli prostě příslušníci takzvané vyšší třídy, kteří hledali luxusnější zboží, nebo ostravská inteligence, divadelnici.

Manželé Malíkovi se tak potkávali se svými zákazníky třeba v divadle, na plesech, populární byl například lékařský. Ostatně i návštěva Malíkovy drogerie prý bývala kromě nákupů zároveň společenskou příležitostí.

„Naši rodiče se například poznali tak, že paní inženýrová Papugová, maminčina nevlastní matka, občas přišla se svou nevlastní dcerou Annou, naší budoucí maminkou, nakupovat,“ říká Hana Mrázová.

Masarykovo náměstí samotné bylo totiž atraktivní lokací – stála tam Baťova velká prodejna, o kousek dále vyhlášená cukrárna „U Rokyty“, pár metrů vedle byla historická lékárna, potom kavárna Praha, obchody Mainl, Malík, Kulík či fotoateliér Hůlek.

Ostravané dlouho říkali: „Idu do Malíka“

Lidé z vyšší společnosti nalezli v drogerii to nejlepší té doby z kosmetiky, parfumerie, foto potřeb. Vše v elegantním prostředí a v prima lokaci v sousedství kaváren a delikatesních obchodů. Hana Mrázová ale upozorňuje, že tyto exkluzivní obchody sloužily i nejširší veřejnosti, protože poskytovaly nabídku kvalitního zboží i za lidovější ceny. Proto se tak na dlouhou dobu, a to i po znárodnění, ještě mezi lidmi říkalo: „Idu do Malíka“.

To proto, že zákazníci byli zvyklí, že v Malíkově obchodě našli rovněž široký sortiment zboží pro denní potřebu. Hana Mrázová říká, že se tak její rodiče osobně znali například s předním českým dirigentem Daliborem Brázdou a hudebním skladatelem Rudolfem Kubínem či hercem Josefem Kobrem.

Zajímavý je v té souvislosti zážitek saxofonisty a dirigenta orchestru Semafor Ferdinanda Havlíka, který navštívil se svým otcem Malíkovu velkodrogerii ještě jako malý chlapec. Nezapomenutelný zážitek vylíčil před třiceti lety i v médiích a rodině o tom napsala v dopise do Toronta v roce 1994 švagrová Marie Papugová.

„Musím vám to dopsat! Při psaní dopisů do Kanady jsem poslouchala TV relaci „Snídaně s X. Y.“. Dnes to bylo s panem Havlíkem, saxofonistou a dirigentem orchestru divadla Semafor, který doprovází Jiřího Suchého a je tam už od dob Jiřího Šlitra. A ten vzpomínal, že se už jako malý chlapec rozhodl být hudebníkem a dirigentem. Rodiče ho však jednou účelově vzali do drogerie pana Malíka, Havlík totiž pochází z Ostravy. A váš otec se malého Ferdinanda Havlíka ptal, jestli by nechtěl být drogistou. Chlapec však trval na tom dirigentovi.

Foto: Archiv Hany Mrázové

Tak mu pan Malík začal ukazovat, co všechno v drogerii je, mastičky, krémy, voňavky, pastilky. A když si myslel, že je kluk dostatečně uchvácen, zase se ho zeptal, jestli by nechtěl být drogistou. Přes veškerou snahu pana Malíka však chlapec trval dál na tom dirigentovi.

Láďo, nevzpomínáte si na to? Muselo to být před válkou, ještě v drogerii na náměstí. Havlík je asi v mých letech. Dnes je to velmi dobrý hudebník a dirigent jazzového orchestru a pamatuje si dodnes Vaše jméno a celou tu situaci, ačkoliv to jako malý kluk mohl propustit ušima. Ani skoro 60 let, různých osudových let Vás nevymazalo z povědomí mnoha Ostraváků. To bylo, vlastně pořád je renomé!“ napsala v březnu 1994 Vladimíru Malíkovi do Kanady jeho švagrová Marie Papugová z Ostravy.

Příště: Bomba ve velkodrogerii. Malík hoří!!!