Srdcem Ostravák. Limity jsou jen v hlavě, říká Tomáš Budník

S Tomášem Budníkem se známe i neznáme dlouho, víc než 25 let se pohybuje ve světě telekomunikací a vůbec velkého byznysu. Dnes by se řeklo, že začínal jako start-upista. Ještě při studiu spoluzaložil firmu INEC, ze které se brzy stal jeden z největších poskytovatelů internetu a koupila ho společnost GTS. Dlouhé roky působil v top managementu mnoha telekomunikačních operátorů a dnes vlastní investiční skupinu Thein. Pomáhá tak firmám rozvíjet jejich potenciál a zúročuje zkušenosti, které doposud nasbíral.

To se tak přihodí, že se jako dva Ostraváci scházíme v Praze. Na Václaváku. Na „Václavským Václaváku“, víš, o čem mluvím, říká ti to něco? Jakou muziku jsi poslouchal, když ti bylo patnáct?
Jasně, nejspíš jsem také poslouchal Pražský výběr, ale když mi bylo tak 16, 17, tak v té době jsem možná netypicky jako Ostravák „ujížděl“ na kapele Mňága & Žďorp z ValMezu. Když jsem pak byl na vysoké škole, měl jsem na koleji za souseda jejich bubeníka. Preferoval jsem alternativní muziku, často i věci, které se ne vždy úplně běžně poslouchaly, jako třeba Psí vojáky.

To bych do tebe neřekl, přiznám se… To je přesně moje krevní skupina! O hudbě bychom se nejspíš mohli bavit hodně dlouho. Je kultura něco, co tě nabíjí? Místo, kam utíkáš, aby sis odpočinul od světa velkého byznysu?
Nejsem žádný velký znalec umění, ale jsem velký fanda filmu. Když mě zaujme nějaký herec nebo režisér, intenzivně se zaměřím na jeho filmy a opravdu si je pak během krátkého období pustím všechny. V dnešní době streamovacích služeb je to o dost jednodušší.

Jakou kulturu si spojuješ s Ostravou?
Moc fandím Zlatě Holušové, která dělá Colours of Ostrava. Zažil jsem ji v době, kdy měla na Stodolní klub Boomerang. Sympatická je mi i Dolní oblast Vítkovic a to, že se dnes celá ta oblast revitalizuje, probíhají tam i sportovní akce, jako třeba beach volejbal, o kterém jsme se spolu nedávno bavili.

Mluvíme o Ostravě a sedíme v Praze, takových je nás asi hodně, a přitom bychom chtěli docílit toho, aby šikovní lidé z Ostravy neodcházeli…
Možná začnu tím, jak jsem se ocitnul v Praze. Když jsem začal podnikat, měli jsme centrálu v Ostravě, ale jak jsme se rozrůstali, přibývaly pobočky po celé republice a klíčový byznys, ať se nám to líbilo, nebo ne, se odehrával v Praze. Tak jsem se přestěhoval a začal tam sbírat zkušenosti a budovat kariéru. Když jsem z Ostravy odcházel, měla ještě punc těžkého průmyslu, smogu, horníků, hutí a také kultury tvrdých rowdies Baníku Ostrava. Lidem z Ostravy se přisuzovalo, že mluví rychle a krátce, že jsou drsní. Ani já po těch letech doteď nemluvím pražsky. Jednak mi to nejde, ale vlastně bych to ani nechtěl, protože takto mluvím víceméně spisovně.

Jak s odstupem vidíš dnešní Ostravu?
Když se na to dívám zpětně, dnes je Ostrava zelené město. Přibylo hodně parků a došlo k poměrně zdařilé revitalizaci některých brownfieldů, což bude koneckonců i ten váš projekt. Vzniklo pár pěkných business center a hlavně, Ostrava má univerzitu a relativně hodně lidí, kteří tam zůstávají kvůli IT technologiím.

To je pro tvůj byznys ideální konstelace!
Kdybych si dnes vybíral, kde postavit firmu na IT vývoj, určitě by to nebylo v Praze. Uvažovat by se dalo o Brně, ale to už je dost probrané, protože v něm sídlí několik nadnárodních IT firem. Nejlepší variantou je logicky Ostrava. Zdejší IT byznys je spojený s Tieto a dalšími firmami, které tu začaly fungovat. My dva víme, že to není jen Ostrava, ale celá ta aglomerace, a najednou jsme v počtu obyvatel na číslech, která se blíží milionu, což už je skoro jako v Praze. V Ostravě a zdejších lidech je skutečně obrovský potenciál a myslím si, že je to zajímavá příležitost pro různá odvětví ekonomiky.

Co by tedy podle tebe Ostravě pomohlo?
Myslím, že by stálo za to pracovat na PR Ostravy jako města a regionu. Ne tak kvůli turistice, ale spíš kvůli byznysovým příležitostem. Důležitou roli má i urban design. Viděl jsem pár prvních vlaštovek architektury, pěkné designové stavby, které regionu prospějí. Lidé také nedoceňují fakt, že cesta vlakem z Ostravy do Prahy zabere podobně času jako do Brna. A jak už zaznělo, je to zelené město, vznikají tu nové projekty, třeba jako je ten váš, to by mohlo dát rozvoji města impuls.

Jaké jméno si s Ostravou posledních sta let nejvíc spojuješ?
Moje babička pracovala u Rothschilda, takže jména uhlobaronů Rothschildů a Rockefellerů a duch průmyslu považuji za důležitou součást Ostravska. K nové Ostravě zase bez diskuse patří Jan Světlík. Vyzdvihl bych i jméno Ivo Vondráka, nejen jako hejtmana, ale jako člověka, který se pro univerzitu snažil získat nové technologie, naposledy například velký počítač pro big data.To ukazuje, že Ostrava může stavět na „heavy machinery“ a přitom rozvíjet nové technologie. Na severní Moravě vznikají nové továrny na baterie, mluví se tu o využívání vodíku pro spalovací motory i lokomotivy. Je tu prostor pro hezkou kombinaci strojařiny a IT.

A to už jsme zase u práce. Pojďme zpátky ke kořenům a prozraď mi, co tě v životě formovalo?
Moje babička, která už dávno nežije, říkávala, že člověk by měl být konzistentní. My jsme, asi jako spousta jiných rodin, měli různé historické zkušenosti. Praděda byl statkář, o všechno přišel, byl zavřený. U nás v rodině se tradovalo, že lidé jsou buď dobří anebo špatní, nezávisle na tom, z jakého jsou národa nebo jakou vyznávají víru. Člověk by neměl skočit na lep nějaké ideologii, ale držet se svého řemesla a dělat to, co umí a jak nejlépe to umí. A tak se i já snažím dělat věci nejlépe, jak umím.

Babičce jsem vděčný i za druhý postoj, proti kterému jsem se ale snažil naopak vždy vymezit. Říkávala, že když se jednou narodíš do rodiny na statku nebo dělníka, nepočítej, že by ses mohl dostat někam mezi elitu. Ale já jsem se nechtěl nechat odsoudit k tomu, abych pořád pracoval na jednom místě a pro někoho. Nechci rezignovat a být jen jeden v řadě! Naopak, všichni mají šanci něco udělat, někam to dotáhnout a něco změnit. Nestavme si do života zbytečně limity, jsou jenom v naší hlavě!

Otázka na závěr: kde si myslíš, že leží srdce Ostravy?
I když v Ostravě nebydlím, mám tam maminku, sestru a její rodinu, spoustu kamarádů. Jsem z Ostravy a vracím se tam jako domů. To je to nejvíc, místo, kde mám kořeny.