Zažít Lexus a resort Cattaleya

V sezoně to hlavně o víkendech v resortu žije bujarými svatbami, ale přes týden bývá Cattaleya dokonalým místem, kam se schovat před poradami, reporty, grafy, zákazníky nebo šéfem. A protože každý máme šéfa, před kterým je občas třeba utéct, využili jsme manažerský sedan Lexus ES a vypařili jsme se z redakce pěkně po anglicku.

Nemělo cenu to v kanceláři natahovat. Ten den jsem byl v práci poněkud roztěkaný. Rychle odpovídám jen na ty nejnutnější emaily. Ty od redakčního právníka i účetní takticky ignoruju, protože na parkovišti pod Bolt Tower na mě čeká kára, která má za cíl hodit mě do klidu, a to je to, co dneska potřebuju.

Aby taky ne, vždyť ES je ten úplně nejvíc nejsprávnější Lexus. Manažerský vůz, který už od roku 1989 definuje značku a čeří vody luxusních sedanů.

Dneska to ovšem není jen o autě, ale také o tom, že občas je třeba si odfrknout, dát nohy nahoru a se sklenkou v ruce zírat do zeleně.

Už jízda na Čeladnou je balzám. Ať si venku zuří prezidentská kampaň nebo se ve tvé firmě vzbouřili odboráři, stačí kultivovaně přibouchnout dveře a je ti to jedno. Tady vládne klid a mír v jedinečném podání Lexusu.

Cestou nemůžeme minout Kovárnu. Espreso bodne vždycky a tady ho dělají vážně skvěle. Do Beskyd už dorazilo jaro, tak si můžu dopřát čtvrthodinku s kávičkou pěkně venku na slunci. Tenhle výlet začíná dobře!

Do resortu Cattaleya už je to jen kousek. Sotva přijedu, vím, že tady je svět v pořádku! Parkuji pěkně pod střechou, přece mi tu příplatkovou perleť nezaneřádí ptáci a další zvěř, které je v okolních lesích požehnaně! A už se vezu na vlně spokojenosti. A to ještě nevím, že na pokoji už mě čeká lahvinka rumu, který je tak starý, že by už téměř mohl mít občanku. A přitom taková maličkost. Parkovací místo.

Abyste si nemysleli něco o zpovykaných novinářích, úplně bez práce to nebylo. Dorazil i šéfredaktor a strašně se chce radit. Zase. Ovšem i na tohle jsou tady připraveni, usadí nás do „vinárny“, kde je k dispozici široký výběr vína i rumů. A pak tady taky někdo „náhodou“ nechal pár kubánských doutníků. Oni tady fakt vědí, jak se na chlapy musí.

Protože se sklenkou nepochopitelně jemného rumu v ruce a s doutníkem, který na svém opáleném stehně válela sličná Kubánka, může být i obchodní porada balzámem na duši.

Navíc stejně nakonec skončila u toho černošedého perleťového krasavce, který mě tady dovezl. A který očividně zítra poveze i šéfredaktora.

Po práci konečně legraci. Konkrétně degustační menu. To vám byla paráda! Po třetím chodu jsem si nechal zavolat kuchaře. Toho umělce jsme prostě chtěli poznat osobně.

Přišel kluk, vypadal na dvacet, ale ukázalo se, že je mu teda trochu víc a že kuchařských zkušeností má za tři. Jaroslav je z Ukrajiny, procestoval celý svět, vařil v michelinských restauracích třeba ve Francii, aby pak na Islandu potkal děvče z Frýdlantu. A tak teď kouzlí na Čeladné. To nevymyslíš!

Kdy v resortu přespíte a hned ráno nemáte golf na jednom z blízkých vyhlášených hřišť, dejte si na čas a stejně jako my se zastavte do Beskydského pivovárku, protože až budete kamarádům vyprávět, jak jste se na greenu poprali s tím zákeřným beskydským větrem, se sklenkou místního skvělého řemeslného piva to bude znít tak nějak líp. Věřte mi!

Piva míří do kufru Lexusu, pan šéf za volant a všichni se vracíme zpátky do Ostravy. Jedno je jisté. Další náročná porada bude opět v srdci Beskyd!