Blázen, provokatér i pohodář. Baník dovedl do ligy muž mnoha tváří

Po nedělním přesvědčivém triumfu 3:0 nad Znojmem, který o postupu definitivně rozhodl, si na něj novináři museli počkat o poznání déle než obvykle. Euforie byla veliká a šampaňské teklo proudem, kterému nikdo nemohl uniknout.

„Blbej Mešaninov,“ prohodil naoko naštvaně, když se po oslavné spršce, o kterou se postaral jeho „oblíbený“ svěřenec, zjevil v mixzóně v jednom ze starších dresů Baníku a šortkách.

Vzápětí se dal do povídání o sezoně, která podle něj byla asi nejtěžší v kariéře, v níž zažil mimořádné úspěchy hlavně v Liberci a v Petrohradě.

„Když jsem přišel do Ruska a hned první rok skončil druhý s Petrohradem, byl to historický moment. Podobně v Liberci, kde jsem je vůbec poprvé dostal do první ligy. Pamatuju si, že mě nesli na rukách ze stadionu až do hospody,“ zavzpomínal s úsměvem zkušený kouč.

V Ostravě svoji možná už poslední velkou štaci zahájil na konci roku 2015 chvilkovým rozkoukáváním, pak nezbytnou čistkou k sestupu předem odsouzeného kádru, ze kterého mu ovšem hráči v dalších měsících spíše ubývali. A to včetně odchovanců, na kterých chtěl stavět především.

Nejisté období vrcholilo vloni v létě, kdy z Baníku odešli Daniel Holzer či Filip Kaša a mužstvo pár týdnů před startem druhé ligy stále postrádalo silnou osu.

„Čtyřicet let pracuju ve fotbale, ale ještě jsem nezažil, abychom slepili mančaft čtrnáct dní před soutěží a pak postoupili. To je neuvěřitelné,“ ohlížel se zpětně za okolnostmi, které předcházely postupovému tažení.

Hra na skromného blbečka nehrozí

Po třiceti kolech plných napětí mohl konečně mluvit aspoň trochu uvolněně. „Musíme postoupit. Jiná cesta není,“ opakoval předtím tolikrát, že i těm největším zabedněncům muselo dojít, jak moc chce stanovený úkol zvládnout. Balvan odpovědnosti před sebou nakonec tlačil až do posledního zápasu.

„Celý rok jsme za tím šli, ale to víte, nebylo to jednoduché. Kolikrát jsem to s hráči musel těžce ladit, protože to, co předváděli někteří naši funkcionáři nebo lidi kolem na hlavní tribuně, to bylo nechutné. Pořvávali po nich, což těm klukům nepřidá,“ řekl Petržela.

V rámci své strategie často a rád hraje roli provokatéra a buřiče. Přestože dobře ví, že se jeho slova nesetkají s pochopením okolí, jiný už nebude. Takže neváhá a pálí ostrými. „Kdybych si hrál na skromného blbečka, nikam bychom se nedostali,“ zůstal i po dramatickém závěru soutěže, v němž se mu mohla ostrá prohlášení vymstít, věrný svému přesvědčení.

Na držku prý kvůli tomu spadl jen jednou, což podle něj není důvod, aby s provokováním soupeřů přestal. Svoje chlapce se naopak vždy snažil uklidnit, ačkoli poloha „starého pohodáře“ je pro něj zdánlivě nejméně výstižná.

„Každé mužstvo reaguje tak, jak reaguje trenér. Když je trenér v pohodě, hráči jsou taky, i když na hřišti na ně nervozita kvůli divákům padne,“ komentoval svůj postoj, který však v posledních týdnech před veřejností ani hráči nedržel až tak pevně. Emoce byly silnější.

„Už mě to sere,“ přiznal, když bylo jasné, že Baník svůj postup neoslaví předčasně v Olomouci, ale bude čelit tlaku i stíhací jízdě Opavy až do závěrečného hracího dne.

Baník bude zase hrát nahoře

Jak už Petržela sám dřív prohlásil, ve fotbalovém životě byl často povolán k tomu, aby vytáhl kluby „ze sraček“. Zvednout na nohy outsidery odsouzené málem k zániku, to je jeho práce, kterou před časem nutně potřeboval také Baník.

„Ale tady to bylo všechno hrozně narychlo. Všude jinde jsem měl na práci aspoň rok nebo dva. V Bohemce dokonce tři. V Baníku jsme řekli, že do toho půjdeme a postoupíme,“ uvědomoval si s odkazem na poněkud větší míru rizika, která byla s ostravským angažmá od počátku spojena.

Ale jak se říká, kdo si projde peklem, už se nebojí a právě takového člověka baníkovci v třiašedesátiletém Petrželovi našli. Během působení v Petrohradu mohl sice kdysi „přehrabovat milióny vidlemi“, ale pak se jen velmi těžce dostával ze závislosti na hazardu a lécích.

Po temné etapě si měl v podstatě už jen užívat fotbalový důchod. Michalovce, Vlašim. Kluby, odkud je při vší úctě blíž do krajského přeboru, než do evropských pohárů.

Zpátky na hlavní scénu se znenadání vrátil na zavolání trápícího se Baníku. Po roce a půl je hrdinou Ostravy a „bojí se“, že už zase nebude moci jen tak volně chodit po ulici. Bavit se s ním chce každý.

„Ostrava má kouzlo, které za to stojí. Věděl jsem to, a proto jsem do Baníku šel. Věřil jsem, že se to musí nastartovat a že se tady zase bude hrát nahoře a o poháry. Je to otázka času,“ dodal trenérský unikát, který se může těšit na svůj velký prvoligový comeback.

Záleží jen na něm, jak dlouhý bude…