Deník uprchlice. Konečně mezi lidmi, mluvila jsem o Ukrajině a míru!

Když jsme přijeli se synem do Ostravy, zdá se mi, že je to už dávno, vyrazili jsme na druhý den prohlédnout si město. Došli jsme na Masarykovo náměstí a odbočili do neznámé ulice, která nás dovedla kolem tramvajových kolejí ke krásným starým budovám.

V jedné z nich jsem si všimla velkých oken v přízemí, kde se odehrávala nějaká zajímavá akce, lidé seděli na pohovkách uprostřed regálů s knihami a pozorně poslouchali někoho na malém pódiu.

Pomyslela jsem na to, že bych se někdy ráda dostala na takovou zajímavou akci mezi lidi, jenže neumím česky a skoro ničemu nerozumím, večer jsem o tomto místě telefonovala manželovi a řekla mu, že mi chybí setkání s kreativními lidmi.

Doma na Ukrajině jsem často navštěvovala různá kreativní setkání, různé kurzy a občas je pořádala se svými kolegy fotografy.

Uplynul měsíc a psala mi má nová známá Hana, potkali jsme se, když jsem se nastěhovala do bytu a řekla jí, že jsem fotografka z Ukrajiny. Zeptala se mě, jestli se nechci zúčastnit akce PechaKucha, jejímž tématem je mír!

Všechny vybrané prostředky půjdou na humanitární pomoc Ukrajincům. Samozřejmě jsem souhlasila a nemohla se dočkat soboty 16. dubna.

Akce se měla konat na jiném místě, ale nakonec se přesunula do Centra Pant, o jehož návštěvě jsem snila, když jsem procházela okolo a viděla zmíněné lidi na nějaké debatě.

Zajímavé bylo, že kreativní lidé mluvili o svých projektech věnovaných Ukrajině. Vystupovala jsem jako poslední a měla velké obavy, ale vedle mě byla úžasná překladatelka, která mi pomáhala a všechno šlo dobře.

Někdy se malé sny splní tak rychle, moc si přeji, aby se můj velký sen splnil už teď a MÍR přišel na Ukrajinu co nejdříve!