Fajront! Bývalý horník psal havířské balady. Po jeho smrti je nyní vydává dcera

A přestože už z hornictví v Ostravě zůstalo jen pár těžních věží a nostalgie, či možná právě proto, se stále objevují díla, která z hornictví pramení a díky hornictví vznikla. Tak je to i v případě nedávno vydaných Havířských balad ostravského rodáka Svatoslava Pěnčíka, které po jeho smrti letos vydala jeho dcera Lucie Bodenstein, našla je v otcově pozůstalosti.

„Táta byl umělec tělem i duší, básník a písničkář. Jako původně ostravský rodák a někdejší horník strávil většinu svého života v Opavě. Čas strávený v mládí v dolech měl však silný vliv na jeho tvorbu, která zahrnovala nejen hornickou, ale i klasickou poezii a písně,“ popisuje otce Lucie Bodenstein.

Balady kombinují svět fantazie, humor a záhady

„Tatínek psal celý život do šuplíku. Zemřel docela náhle, ale nechal po sobě spoustu poezie i prózy. A taky písniček. A jeho posledním přáním bylo, aby se to dostalo mez lidi. My tak teď sestrou nad tím jeho dědictvím sedíme a snažíme se jeho přání splnit,“ říká dcera Svatoslava Pěnčíka.

Havířské balady jsou podle Lucie Bodenstein okouzlující sbírkou jedenácti veršovaných balad z hornického prostředí, při níž se Svatoslav Pěnčík částečně inspiroval skutečnými událostmi a ty doplnil o své pojetí ovlivněné někdejším povoláním horníka. Balady jsou příběhy z ostravského podzemí a kombinují v sobě fantazii, humor a záhady. Vedou čtenáře do prostředí těžby, kde se mísí poctivá práce, boj o život, drama, emoce a zázraky.

„Můj tatínek se narodil v Ostravě v roce 1959 a žil v Ostravě do svých sedmnácti. Potom se s maminkou přestěhovali do Opavy, kde jsme se narodily a vyrostly i my a tam už otec zůstal až do svých dvaašedesáti let, kdy nečekaně zemřel,“ vypráví Lucie Bodenstein.

Své básně autor četl svým známým a vydával je pár v nákladu pěti výtisků

Její otec pracoval ve třiadvaceti letech na dole Vítězný únor, pak však měl zdravotní potíže s plícemi a musel s prací v podzemí přestat. „To už bydlel s maminkou v Opavě, kde získal byt. Ale hornické prostředí ho jako mladého muže velmi ovlivnilo a asi po třiceti letech napsal sbírku Havířské balady. Psal ji do šuplíku a četl básně jen rodině a známým. Některé své básně si ale i sám vydal, i když jen v počtu pěti výtisků. Pro rodinu. Ale zůstalo po něm v rukopisech asi sto padesát básní. Psal hodně i veselé věci, měl totiž obrovský smysl pro humor,“ říká Lucie Bodenstein.

Některé své havířské balady Svatoslav Pěnčík ladil do tajemna až mystična. Hrál i na kytaru, kde byl samouk, ale učil se hrát na akordeon. „Zůstalo po něm hodně písniček, ale jak byl muzikálně zručný, hrál je z hlavy a nenapsal k nim akordy! Jen některé nám zůstaly nahrané na cédéčku. To ale nebyly havířské písničky, spíše o vlacích, protože táta po odchodu z šachty pracoval dlouho na dráze,“ říká Lucie Bodenstein.

Chodil do hospůdky U Krbu, dal si kafe, koukal na lidi. A psal

Na své mládí na šachtě však Svatoslav Pěnčík nikdy nezapomněl. „Často vzpomínal, jak to byla strašně těžká práce, jaké tam bylo dole horko, v jakých pozicích museli horníci v nízkých štolách to uhlí dolovat, a že to bylo opravdu nejnáročnější povolání, jaké kdy dělal. Často se mu o šachtě v noci zdálo, že je zpátky pod zemí. A do jeho tvorby se promítly i historky, které jako malý kluk slýchával od svého dědečka,“ říká dcera básníka.

Mezi tyto básně patří například i balada Bedřiška, která pojednává o tom, že pod Ostravou je mořské oko. To havíři navrtají a voda vytryskne ven. A báseň líčí, že městští radové přemýšlejí, jak tu potopu zastavit. „Nakonec ji zastaví místní řezníci sádlem a kůžemi z jatek. Protože můj pradědeček byl řezník, tak se ten příběh v rodině tradoval. A můj taťka to sepsal jako baladu,“ říká Lucie Bodenstein, která žila určitý čas v zahraničí a nyní žije u Prahy.

O svém otci říká, že Opavu miloval a nikdy by z ní neodešel. „Zamiloval si opavskou hospůdku U Krbu pod náměstím, do které často chodil a rád tam psal své básně přímo mezi lidmi. Objednal si vždycky kafe, koukal na lidi a psal,“ vzpomíná dcera.

A právě v Opavě Lucie Bodenstein se svou sestrou představí v sobotu 16. září od 15 hodin Havířské balady svého otce ve slavnostním sále Müllerova domu v Komenského ulici. Vstup je volný. Knihu opavského básníka Svatoslava Pěnčíka si lze také objednat na adrese www.kosmas.cz pod heslem Havířské balady.

Dvě kratší havířské balady Svatoslava Pěnčíka se souhlasem dcery autora zveřejňujeme. Ať se vám líbí.

Dušičky

Je 2. listopad,
drobounce sněží,
kapiček vodopád
z těžebních věží,

do jámy vtahován
klesá až na dno,
kam fárat smrtelným
není dnes radno.

Havířské legendy
říkají jasně,
že v době Dušiček
již ráno časně,

chodby se rozhoří
podivným světlem,
a kdo tam zůstane,
potká se s peklem.

Vlhký vzduch rozráží
neživá čela,
do výdřev naráží
bělmo se bělá,

tisíce nezvěstných
v tuhletu dobu,
v zástupech povstalo
z podzemních hrobů.

Tisíce umrlců
táhne dnes dolem,
zmítaných temnotou
a strašným bolem,

zvuk jejich kročejů
ztrácí se temně,
s děsivou ozvěnou
v hlubinách země.

A běda živému,
jenž by se blížil,
který těm přízrakům
cestu by zkřížil,

na svoji záchranu
neměl by síly,
na kusy roztrhán
byl by v tu chvíli.

Je 2. listopad,
drobounce sněží,
kapiček vodopád
z těžebních věží,

do jámy děsivé
padá až na dno,
tam mezi neživé,
kam není radno.

O skřítcích

Ostrava dřímá,
když starý Klíma
vypráví a vnučkám
dech se tají.

Jak kdysi v dole,
ve staré štole,
zažil, co ostatní
nepoznají.

S uhlím se rvali,
leskly se svaly,
Perun – když nad hlavou
rozerval strop.

Vteřiny strachu,
oblaka prachu
a šest jich tehdy tam
našlo svůj hrob.

Ve stropě hřímá,
když mladý Klíma
pod velkým závalem
nemá už vzduch.

Kameny tíží,
smrtka se blíží,
cítí, že za chvíli
splatí jí dluh.

Pak ale Klíma
proměnu vnímá
- utichlo sténání
nebožtíků.

Zmlkly i stroje
a černé sloje
ožily stovkami
permoníků.

Stáhli mu z hrudi
kámen, co studí,
do plic mu vracejí
život i dech.

Zával se zvedá,
tvář Klímy bledá
plazí se přes mrtvé
na druhý břeh.

Pak mezi sebou
skřítci jej vedou
do míst, jež lidem jsou
utajeny.

Vědí, že doly
takové štoly,
nemají na mapách
vyznačeny.

Světýlka hoří,
s Klímou se noří
do stařin, kde v prachu
válí se noc.

Do země stínů,
smrtících plynů:
I tam jej ochrání
kouzelná moc.

Krok zní tu hluše
a mrtvé duše
bloudí v těch prostorách
- hledají klid.

S nimi jde vzadu
šest kamarádů,
co víc už nespatří
sluneční svit.

A pak si Klíma
už nevzpomíná,
jak ho tam našli
a vytáhli ven.

Nechce se věřit,
že mohl přežít,
pod černou Ostravou
- měsíc a den.

V podzemí skřítka
potkáte zřídka.
Tak jednou za život:
Prý za sto let.

Však dík těm skřítkům,
může dnes dítkům
Klíma své příběhy
dovyprávět.

Seriál Magazínu PATRIOT vzniká v rámci akce FAJRONT - jde o plánovaný vrchol 27. setkání hornických měst a obcí. Bude se jednat o celý víkend, který organizátor, statutární město Ostrava, zahájí v pátek 8. září 2023 v areálu Dolní oblasti Vítkovice.