FORM DESIGN: v souladu s přírodou i lidmi

Pro Josefa je výroba nábytku celoživotním posláním. „Nastoupil jsem v roce 1969 do Dřevovýroby Ostrava. Po Pražském jaru tam probíhaly čistky, komunisti si mysleli, že jsem nezávadný, a tak mi dali vedoucí funkci. Přitom já byl závadnější než ti, kteří byli vyhozeni“, říká s úsměvem vitální zakladatel firmy. Tady se dostal k výrobě nábytku, ale třeba také i tradiční výrobě a opravám sudů. Sametová revoluce jej zastihla ve funkci vedoucího projekce a jakmile padl režim, vrhl se na podnikání. Nejprve jako živnostník a v roce 1991 vznikla společnost FORM. „Devadesátá léta byla překotná, společníci přicházeli a odcházeli, až jsme nakonec po roce 2000 zůstali čistě rodinnou firmou“ upřesňuje Aleš Barták, starší ze synů.

Rok 2000 byl pro firmu osudový. Přišla nejen o společníky, ale také o řadu zakázek ve veřejné správě, Josef Barták musel propustit téměř polovinu zaměstnanců a vyhlídky vůbec nebyly růžové. Všechno zlé je však pro něco dobré, krize znamenala, že do firmy vstoupili oba synové a začali pracovat na změně směru podnikání. Nalezli klientelu v soukromé sféře, zintenzivnili spolupráci s architekty a designéry a úspěch se dostavil.

Byznys Bartákových se tak dnes symbolicky opírá o dvě nohy. Atypickou a sériovou výrobu. Atypická výroba znamená, že se ve spolupráci s předními architekty stanou dodavateli kompletního interiéru. Sériová výroba představuje pro Bartákovy zejména sedací nábytek. Sedačky, židle, křesla nebo konferenční židličky, za jejichž designem stojí mladší z bratrů Daniel i otec Josef

„Dnes se situace opět trochu mění. Po letech zase máme více veřejných zakázek. Naposledy jsme dělali Ústavní soud v Brně. To byla krásná výzva“, říká s hrdostí v hlase Josef Barták. Vestibul Ústavního soudu byl architektonicky náročný a při realizaci byl kladen velký důraz na akustický komfort.

Druhou zajímavou realizací, kterou pan Barták ve své skromnosti zmínil jen tak na okraj, byl interiér muzea Jana Amose Komenského v Naaedenu. „Tak velkou zakázku na tak velkou vzdálenost jsme ještě nedělali“, podotýká Aleš Barták. „V muzeu bylo vše atypické, na míru a s řadou návazností. A to děláme moc rádi“, doplnil jeho slova Daniel.

Při prohlídce showroomu jasně poznáte, jaké materiály mají nejraději. Na plast tady jen tak nenarazíte. Sedacímu nábytku vládne kov, dřevo a samozřejmě kůže. „Vždy jsem rád pracoval s dřevem a kovem, nemám rád plasty. A dnešní doba, plastům nepřející, nám jen potvrzuje, že to byla správná volba“, glosuje Josef Barták.

Mezi ikonické produkty patří konferenční židle Signum. Bestseller devadesátých let, na kterém jste určitě seděli i vy. Vždyť FORM jich vyrobil přes 40.000 kusů a vybavil řadu hotelů, konferenčních sálů a dalších zařízení. Aktuálním trhákem je patentovaná stohovatelná a spínatelná židle, která významně zvyšuje bezpečnost v kulturních zařízeních. Jednoduše proto, že v případě vzniklé paniky židle zůstanou sepnuté v jedné řadě a lidé o ně při evakuaci nezakopnou.

Když se zeptáme na neúspěch, pánové se chvilku odmlčí a poté se jednoznačně shodnou. Pokud je něco mrzí, je to zatím jen minimální úspěch v západní Evropě. Ale i zde se blýská na lepší časy.

V portfoliu FORM nyní najdete unikátní židle, které jsou celé z jednoho kusu dřeva a nově také jídelní nábytek, který je jakousi přípravou na možnou ekonomickou krizi, vždy znamenající pokles poptávky po kancelářském vybavení.

Život Bartákových však není jen byznys. Celá rodina se tak nějak přirozeně zapojuje do dění v komunitě. Ve své skromnosti o tom neradi mluví, ale tradičně naleznete darovaný nábytek, který posloužil v showroomu nebo na výstavách, ve výbavě dětského centra Klokánek v nedalekém Dolním Benešově.

Na kozmickém kopci, místě, ze kterého je výhled na Beskydy i Jeseníky a poutní místo Hrabyni, nechali Bartákovi v roce 2018 vztyčit kříž a vybudovali lavičku. „Jsme věřící a chtěli jsme symbolicky poděkovat za to, že firma zvládla všechny krize a těžkosti. Proto jsme po dohodě s místním panem starostou vybudovali tohle malé místo k zastavení a rozjímání“, říká Aleš Barták.

Josef Barták je dlouholetým členem a významným podporovatelem Klubu neratovských andělů, kteří pomáhají v návratu života do kdysi vylidněné vesnice a poutního místa Neratov v Orlických horách, kde má pan Barták kořeny. Díky jejich pomoci vzniklo chráněné bydlení, denní stacionář a byl zrekonstruován kostel i pivovar. A do vesničky se vrátil život.

Při odchodu mě zaujmou zvláštní otvory ve fasádě hlavní budovy. Aleš Barták si všímá mého tázavého pohledu a nenuceně vysvětluje, že ve fasádě zanedbané budovy měly hnízdo desítky vrabců, proto se při rekonstrukci a zateplení rozhodli, že jim tam nainstalují ptačí budky, aby se měli kam vrátit.

A tak je to u Bartákových se vším. Přirozená lidskost a činy místo řady vzletných slov jsou tím, čím lze charakterizovat jejich přístup k životu i podnikání.