Hana Šahinbegović: Vědkyně, která umí zpívat

Hana Šahinbegović prožila krásné a bezpečné dětství v Sarajevu. Bylo po válce – Bosna a Hercegovina uhájila právo na samostatnost, země otevírala novou kapitolu své existence.

Rodičům bylo od malička jasné, že v té holce něco je. Ráda ležela v knihách, ale také chodila do pěveckého sboru, až si jedna paní učitelka všimla, že opravdu umí zpívat! Do hudební školy zpočátku nechodila s velkým nadšením. Někteří pedagogové si tehdy ještě neosvojili moderní metody výuky, tiskli jí prsty na klapky piana, a to by se nelíbilo ani Mozartovi.

Vlastně je malý zázrak, že ji první zkušenosti od hudby úplně neodradily, jako se to stalo mně s divadlem, zásluhou o sedm let staršího bratra, který toužil stát se režisérem, a já byl v širokém okolí jediný dostupný herec.

Hana pochází z muslimské rodiny a je aktivní muslimkou. Přiznám se, že kdyby k tomuto tématu sama nezavedla řeč, možná bych se ani nezeptal. Ve čtyřmilionové Bosně je muslimů zhruba polovina, a soužití s příslušníky pravoslavné i římskokatolické církve je příkladné. Jako děti třeba vůbec neřešili, kdo v koho věří.

Bosenští muslimové jsou navíc Evropané, a podle toho se také oblékají i chovají. Alkohol, cigarety, vepřové maso, oblečení, to vše je věcí osobní volby. Kdyby vás někdo na chvíli teleportoval do Sarajeva a nechal vás hádat, patrně by vás ani nenapadlo, že jste v zemi, kde převažuje muslimské náboženství, říká Hana, možná s výjimkou nádherných mešit.

Na střední škole se vedle angličtiny naučila také turecky. A kromě zpěvu a piana se pustila do mezinárodní biologicko-chemické soutěže s tématem trvale udržitelné energie. Se spolužáky vyrobili prototyp zařízení na výrobu bioplynu, vyhráli první místo na národní úrovni a postup do dalšího kola v USA! Navštívili NASA, a v Americe nakonec skončili s bronzovou medailí!

Výprava za oceán však měla bizarní dohru v podobě dvou agentů FBI, kteří je odchytili na letišti a tvrdě vyslýchali, co má ten tlakový hrnec v jejich kufru znamenat, a proč se chystali odpálit v letadle bombu. Vše se vysvětlilo až po několika hodinách stresu, jak bývá v Americe dobrým zvykem. Nicméně roční práce byla ztracena, protože prototyp musel zůstat na letišti v New Yorku.

Díky znalosti turečtiny dosáhla Hana na gymnáziu ještě jednoho velkého úspěchu, a sice druhého místa v celostátní pěvecké soutěži. Tři nejlepší soutěžící byli následně pozváni na velké turné po Turecku. Stala se součástí dobře promazaného soukolí showbyznysu, přejížděli mezi luxusními hotely, starali se o ně bodyguardi, potkávali turecké celebrity, jako třeba Tarkana. V jednu chvíli jsem třeba vystupovala na stadiónu před 50.000 lidmi, říká Hana.

Na prahu dospělosti se musela rozhodnout mezi světem vědy a zábavy. Zvítězila věda, ale k hudbě má stále blízko, přestože na ni není tolik času. Když jí pokusy v laboratořích dovolí, vždy se ráda zastaví do hudebního klubu v Expat Centru Ostrava. Ale ty jiskry, které se jí objevily v očích, když po třech letech opět položila prsty na klávesy piana, bohužel nafotit nelze.

Jak se vlastně ocitla v Ostravě? V Bosně nejprve vystudovala genetiku a bioinženýrství na soukromé vysoké škole International Burch University a následně se jí podařilo absolvovat stáž v Barceloně, kde završila magisterské studium. Protože Bosna není členem EU, nedostala žádné stipendium a nekřesťansky drahé studijní náklady ji pomáhala hradit rodina a brigády.

Zpátky v Bosně rozesílala žádosti o doktorandské studium snad na 200 míst po celé Evropě. Nakonec se rozhodla pro Ostravu, kde jí nejlépe sedlo jak téma výzkumu, tak i mentor, a další členové týmu.

Město ji nijak výrazně nenadchlo, ale nepřijela sem obdivovat industriální památky. Lidé jsou velmi milí a nápomocní, konstatuje. A když jsem na Hlavní třídě v Porubě, a s někým si volám, vždycky říkám, že jsem právě na La Rambla de la Poruba. Potvrzuje tím teorii Jarka Nohavici, že porubský bulvár vzdáleně připomíná hlavní barcelonskou třídu.

V Ostravě je součástí Biomedicínského centra BCRG, které bylo založeno v roce 2015 jako společný projekt Lékařské fakulty Ostravské univerzity a Kliniky hemato­onkologie Fakultní nemocnice Ostrava. Týmy BCRG se zaměřují na základní i preklinický výzkum s hlavním cílem vyvinout nové terapeutické přístupy v oblasti mono­klonálních gamapatií a dalších hematologických poruch. Vědecké jádro BCRG se skládá ze tří úzce spolupracujících týmů, přičemž Hana působí v týmu molekulární buněčné biologie.

Do detailů jejího výzkumu se nepouštíme, a to ze dvou důvodů. Za prvé se snažím být chytrý a všechno chápat, ale nedaří se mi to, a za druhé se často jedná o citlivé informace, které je třeba nejprve řádně publikovat v prestižních vědeckých časopisech, mezi které Magazín PATRIOT zatím, naštěstí, nepatří.