Recenze: Jak vypadá špatný film? Třeba jako česká novinka A pak přišla láska

Do bývalého mlýna v lesích Vysočiny s sebou vezme dceru Sáru (Sara Venclovská), která ovšem svým skepticismem matčino ozdravění komplikuje.

Šimon Holý, režisér, scénárista, producent a autor hudby snímku A pak přišla láska nejenže točí filmy, ale sepisuje i manifesty. Ve svém kritickém textu s názvem „Tady a teď“ z letošního roku mimo jiné lká nad neprodejností současného českého filmu a zamýšlí se nad nutností jeho existence ve stávající podobě. Svůj druhý celovečerního snímek, ať už plánovaně, či nevědomky, tak zatížil značným jhem odpovědnosti. O to víc od něj totiž manifestu znalý divák očekává nadprůměrnou kvalitu a v dobrém slova smyslu odlišnost od běžné domácí produkce.

Zárukou dobrého filmu je kvalitní scénář. Zde se na něm spolupodílely všechny čtyři hlavní herečky, včetně v anotaci nejmenované Elišky Soukupové (hraje kartářčinu neteř). Což může znamenat, že dialogy byly herečkami a Šimonem Holým sepsány klasicky už před natáčením.

Mohly ale také vzniknout přímo na place, aniž by byl předem pevně stanoven slovosled a zadáno bylo pouze téma a směr, kam měl rozhovor vést. Ať to bylo jakkoliv, výsledkem nejsou zábavné dialogy jak je známe z Formanových a Papouškových raných filmů, ale nudné sáhodlouhé plkání o ničem, v němž je sebemenší dějový posun zahlcen nadměrným množstvím vaty. Ta má nejspíš dodat snímku auru autenticity, ve skutečnosti díky ní záhy přestanete prázdné plácání vnímat, víc než plátno začnete sledovat čas na hodinkách a co se s protagonisty v příštích minutách stane, vám bude srdečně jedno.

Holého film, zcela jistě neplánovaně, je s běžnou komercí identický minimálně v jednom aspektu, a to v prvoplánové samoúčelnosti. Nutno dodat, že s naprosto opačným efektem, než jaký tyto přísady nesouvisející s dějem vytváří u diváckých snímků. Zatímco jejich tvůrci se tak pokoušejí zvýšit atraktivitu filmu a přilákat diváky do kina, zde se autor v přílišné snaze se od komerčních snímků odlišit úspěšně snaží vypudit diváka z kinosálu už v půlce promítání.

V praxi to obnáší neúměrně dlouhé statické záběry, kdy zoufale čekáte na střih, který ukončí tu neskutečnou pseudouměleckou nudu. Příkladem budiž nekonečná scéna v autě při příjezdu ke kartářce, či dialog v posteli, kdy si nepřejete nic jiného, než aby jeho hrdinky už zhasly světlo a sklaply. A když už se to konečně stane, jedna z nich opět rozsvítí a utrpení začne nanovo.

Film pocitově vytváří dojem, že nemá onu avizovanou střízlivou stopáž pětaosmdesát minut, ale je delší než nový Avatar, neboť zápletka, nosná tak maximálně na půlhodinu, je díky rádoby uměleckým postupům natažená na celovečerní délku.

Jaký je tedy snímek, který se arogantně staví jako „lepší“? Paskvil, který je na divácký film příliš nudný a otravný, na umělecký zase prázdný a banální, přestože se tváří bůhvíjak hluboce. Otázkou tedy je, pro koho vznikl. Pokud si ho Šimon Holý natočil pro sebe, měl by vrátit dotace, které na něj dostal, promítat ho zadarmo kamarádům a nechtít za něj 200 korun v multikině.

Jeden úspěch se mu ale upřít nedá. Neplánovaně totiž diváka, který jako jediný český film viděl právě Holého snímek, přinutil dát mu za pravdu, že s tuzemskou kinematografií je to velmi špatné. Dvacet procent, které snímku A pak přišla láska dávám, je za výkon Pavly Tomicové v hlavní roli, která zůstává dobrou herečkou, i když hraje ve vyprázdněném filmu.

A pak přišla láska, ČR, drama, komedie, 2022, 85 min, distribuce v kinech Aerofilms

20%